jaké mrchy. Nyní se připojuje nová látka: Princezku-dostane, kdo přeskočí široký a hluboký příkop. Srv. Kubín: Podkrkonoší yých. 431, č. 194; Прилози за кньиж. VII. 13.

Str. 57, č. IS ze Svilajnce v Srbsku. Princezka v rakvi, viz Bolte-P. II. 531, č. 219. Od. obvyklých vypravování liší se tato verse tím, že rek dal nakonec princezce jablko, které dala mu matka při rozloučení. Jak ho okusila, byla jako dříve.

Str. 59, 5. 20 z Chrvatska z okolí Bjelovarského. Bezdětná žena porodila v stáří 99 chlapců. Šli do světa na službu a přivedli domů každý po praseti, krávě a koni. Konečně hledal pro ně otec nevěsty, dcery jedné ženy. Jejich matka byla „vještica", místa v postelích byla vyměněna, viz Bolte-P. I. 124. Povídka rozšířena novým motivem: nejmladší vyměnil svého koně za cikánova kulhavého osla, ale to nebyl osel, než nechtěl se ukazovati cikánu ve své vlastní podobě, byl to- ,viloiV-njak', jak sám to pověděl rekovi. Když silně pohodl, přeměnil se osel v zlatého koně a jezdec v junáka v ryzím zlatě. Proletěli jako střela, ale když přišli do lesa, odpočali ;si, a byl to zas kulhavý osel, a tak dojel k bratřím. Když přijížděli ke dvoru vještice, poučil ho kůň, jak si počínati a zachrániti se. Na rozdíl od běžného vypravování vyměnil místo v posteli i pokrývku na hlavě jen nejmladší, starší bratry čarodějnice zařízla, jakož i svou nejmladší dceru. Utíkaje, zvedl proti radě svého osla kartáč, hřeben a zrcadlo, pronásledován od čarodějnice, která jela za ním na metle — tu jest obyčejná představa o čarodějnici — hodil tyto, věci — z kartáče veliký les, z hřebene rokle a vrchy, ze zrcadla moře. Viz nahoře k č. 18. Rek neměl se ohlížeti, a málem by ho byla chytila. Ohlížeti se, přináší podle pověry všude obecné neštěstí, srv. Clouston, Popul. Tales a. Fictions L 169, Chauvin VIL 98, Radioff Türk. Stämme, IV. 455, Kubín, Podkrkonoší vých. 416, č. 90, Castrén Vorlesungen Altai. Völker 221, Pamjatniki Osetin, III. 47 a j. v. — Čarodějnice letí v černém hustém oblaku, srovn. na př. Polívka, Súpis II. 258. — Rek vstoupil do služeb králových do stáje a tam spatřil kartáč a hřeben, i vzal je na radu oslovu. Následuje látka Bolte-P. III. 18, č. 126. V této ovšem rek zvedl proti radě svého koně pero, podkovu a p. Král se dříve ucházel o nejmladší dceru oné čarodějnice, ale ta byla svolná dáti ji, přijede-li pro ni na vilo vitém koni' z ledoivého moře. Rek má ho opatřiti. Osel žádá, aby od krále vyprosil proň 99 buvolích koží a smůly kolik třeba. Všechny ty kůže zasmolené spolu má naň hoditi, zároveň vzíti jídla a pití kolik třeba. Moře bylo celé „od leda vedraca" z čistého ledu. Osel zapiski třikrát, kůň vilovňak vyšel z moře, a začal do osla biti nohami, sedřel s něho všechny kůže, ale tím se tak unavil, že se nemohl hnouti. Tu začal ho biti osel, a po třetím úderu a pisku vyskočil rek z poza stromu naň, a nyní se dali pro dívku. Přišli u královského dvora k studni, kůň mu přikázal, „ispuk-ni své tri grudę kose s moje grive, to je kosa djevojke, što je