si sám nebude přáti. Když silně sestárl a byl syt života na zemi, dal si udělati rakev, lehl si do ní se svou holí, dýmkou a kartami, i volal smrt. Jeho duše odešla se vším do nebe. Sv. Petr měl ji hoditi do pekla. Ale čerti, jak ho uviděli, ulekli se, musel však po vůli boží zůstati v pekle. Bil svou holí tak čerty, že hluk došel až sluchu božího, a Petr odešel proň do pekla. — Náleží do skupiny sestavené od Bolte-P. I. 157 a d. Verse, zdá se, byla upravena do tisku; jest přeplněna různými úvahami málo lidovými, spíše knižními. Sběratel, farář, napsal ji podle vypravování příbuzného asi sedláka, srv. str. 453.

111 č. 31 z Chrvatska, okr. Vojnié. Hříšného vojáka postavil Bůh na stráž mezi nebem a peklem, kudy nejvíce čerti chodí, aby se s nimi bil, a aby pekelný dým ho neustále mučil. To jest motiv, tuším., jinde nedoložený. Na stráži nepouštěl smrt k Bohu, než sám chodil se ptát, co má smrt dělati, a rozkazy boží (mořiti děti, lidi prostředního věku, starce) nevyřizuje, než jiné práce jí ukládá. Srv. Archiv slav. Philol. XIX. 202, č. 229. Etnograf. Obozr. XXVIII. 93, CI-CII, 179 Rud-čenko Nar. južnor. sk. II. 177, č. 42, Živaja Starina, XVII. 157, Zelenin perm. sk. č. 25. Smirnov Sbor. vel.-rus, sk. 305, č. 79, 532, č. 188, 578, č. 211, 811, 815. Zs. Ver. Vkunde XXIV. 312, pozn. 3.

113 č. 32 ze Srbska okr. Krušev. Otec přijímá za kmotra jen sv. archanděla, jinde smrt, že jest ke všem stejná, srv. Národopisný Sbor, X. 184. Stejně jak v bosenské versi zamítl Boha a sv. Nikolu. Dále jak v povídce o kmotře-smrti, Bolte-P. I. 378, č. 44. Obsahuje motivy A1, 2, B1. Chtěl nakonec okla-•mati kmotra, převlékl se za Turka a na koni chtěl utéci do světa.

114 č. 33 ze Srbska z Pirota. O pomerančových princez-kách; srv. Bolte-P. II. 125 pozn. Polívka Súpis II. 203, 216, Lo-rimer Persians Tales 135, č. 22. Princ byl od baby proklet, když její nádobí rozbíjel kamením, aby našel nevěstu jen u aly-dra-čice. První, která měla 40 synů, skryla ho před nimi, a poslala ho k sestře, která měla 50 synů. Ta mu poručila jednou nikou na ráz shoditi jablka, Shodil tři, měl je nad vodou rozříznouti. Vyšly z nich krasavice, první zemřely, když je nemohl hned napojiti. Obyčejně jsou tu pomeranče, aneb citrony, tak již v povídce zpracované od Giambattisty Basile v Pentamerone (5. den č. 9), ale již v jiném zpracování, vytištěném roku- 1718 v Recueil des contes des Fées, v. Busk Folklore of Rome 427, jsou to jablka. Látka vypravuje se zprvu beze zvláštních odchylek, ale v druhé části praví se, že po utopené krasavici přilétal sokol, málo vhodně místo holubice a pod. v Pentamerone v novějších versích. Princ chytil sokola a strčil ho -do klece. Podvržená žena utrhla mu hlavu, a v tom' z jeho krve vyskočila jiskra, z té povstala dívka a ukryla se v almaře v ložnici princově. V noci vycházela a líbala prince.. Jednou, když odešel, lehla si tam cikánka, dívka se zmýlila, myslí, že to princ,