402, č. 164 ze Srbska, Levač. O vzniku bor. Srv. Kica VII. č. 3, Sbiornik nar. umoitvor. XIV.—XVI. odd. 2, sír. 219, č. 61. Žyitje i Slovo 1894, sitr. 185. Etnograf. Zb. V. 161. Šuehevyč V. 2. Bulašev, Ukrain, nar. 84-6. Sbor. kavkaz. XXXVII, odd, 2, str. 6.

402, č. 165 z téhož kraje. Od kdy neznají lidé hodinu smrti. Srov. Rovinskij, Černogorija II. 2, ,str. 508, Český Lid IV. 543, V. 367. Ad. Černý, Mythiske bytošée 216. Zbiór, wiadom. XV. 265, č. 2. Lud. IX. 71. Etnograf. Zb. V. 189, XII. 74, č. 81—83, XIII. 255, č. 411. Šuehevyč V. 99, č. 62. Tvory Rudanškoho II. 199, Federov/ski Lud białoruski I. 202, č. 790. Sein Mater. IL 339, č. 224. Živaja Starina V. 436. Revue des trad. pop. I. 70, V. 753, X. 576. vZs. V. Vkunde XXIV. 313. Lemke Volkstum. Ost-preussen II. 25, č. 48. Preuss Tiermärchen, S. Leg. 13. BI. pom-mer. Vkunde K. 134, č. 13. BI. bayer. Vkunde III. 27, č. 18. Mitteil, nordböhm. Excursionselub XVI. 336. R. Basset, Contes d'Afrique 209, č. 86, 225, č. 93, 229, č. 95. Laidemiann, Tierfabeln Suaheli 92, č. 61.

402, č. 166 z hereegov. Zagorja. Svatý „Jandrija". Ondřej jako hostinský silně míchal víno, bůh slíbil mu spasení, když suchou révu zapálí, a sám so v tom ohni dá upáliti. Matka slyšela od pastýřky, 'Co její syn udělal. Vyhrabala v popeli kůstku, spolkla ji i od ní počala. K porodu přišli Haspodin se sv. Petrem, а pověděl, že se přerodil Ondřej. Ve versi, kterou v rukopisné sbírky Valjavcovy přeložil Fr. S. Krauss (SM. Südslav, 84, č. 55. V později tištěných od Valjavce pohádkách v Kresu r. 1884—5 nenalézáme jí), splynula látka s Grimmovou povídkou č. 81, Bolte-P. II. 155: Ondřej upálen, Pán s Petrem vyhrabali srdce a plíce, uložili je do rance. V domě, fcamž přišli, pocítila silnou vůni dcera domácí, ukradla klíček matce, otevřela a snědla srdce i plíce. Po roce, když zrodila chlapce, přišli opět i pokřtili hocha Ondřej. V bosenské versi, kterou podle vypravování 801etého starce vytiskl Fr. S. Krauss v Anthropophyteia I. 49, č. 49, Čoiroivié, Sveti Sava 77, č. 28, byl Ondřej velkým zbojníkem, i rovněž na radu světcovu se upálil. Bůh a sv. Sava našli tam srdce, chtěli je upéci, vůni pocítila dcera domácí a snědla je. Porodila chlapce a Sava ho pokřtil na rozkaz boží Ondřej. Tih. R. Gjorgjevié uvádí ve svém pojednání o parteno-genesi (Naš národní život, 1923, str. 181) ještě epickou píseň ze Serajeva: když car Stjepan přišel ke studni, vyhrabal jeho kůň hlavu, vezir kopl ji, a hlava se oizvala, že panovala dříve a ještě bude. Vzali ji s sebou, v ohni se nespálila, tak byla ise-mletia na popel, a-tem ukryt v zlaté krabici. Dcera carova našla a otevřela ji, přičichla a od toho počala. Podobnou pověst zanesl Vuk Karadžič do svého, slovníka s. v. Carigrad: Car pošlapal svým koněm na lovu hlavu, a ta se ozvala. Car odnesl ji domů, spálil a roztloukl na prach. Dcera našla krabici, ve které byl ukryt, lízla i počala. Vypravuje se dále osud hocha jejího i jak se stal zakladatelem Carihradu. T. R. Gjorgjevié sám slyšel podobnou pověst v Požarevci, takto zrozeni blíženci,