ож Konstantin i cařice Jelena (op. c. 184 po z.). Z Hercegoviny má Andra Gavrilovič povídku ,s tímto motivem (Dvadeset srp. nar. pripov. 47, č. 6), její děj přenesen do prostředí kupeckého. Kupec přišel na svých cestách po* moři na hlavu, která se objevovala před jeho největší lodí a kterou loď odhazovala, a hlava se hlásila: marně mne odbíjíš, ty jsi moje a vše, co je s tebou a na tobě. Kupec vzal tu hlavu, spálil ji, popel ukryl do krabice, a tu pečUvě ukrýval pod svou hlavou v zavřené komnatě. Dcera našla krabici, čichla ia lízla. Porodila hocha, a ten začal úspěšně obchodovali, skupovávati lodě, až všechen majetek idědův přešel k němu. A tak se vyplnil osud, jemuž jest marné se vyhýbali. Jiná jest verse z Debra, Brastvo IX.—X. 393, č. 7: Oráč našel lebku a na ní nápis: od této lebky zahyne ještě 40 lidí. Odnesl jí domů, druhá žena ji ho-diüa do- ohně, její pastorka, lízla i počala. Z jejího chlapce vyrostl vojvoda carský, -dobyl hradu, pobil 40 mužů, tím zachránil cara, a stal se jeho nástupcem. Ještě sem náleží povídka z Vanaž-dina, Valjavcev, 89, č. S: sudičky usoudily, že novorozeně zabije rodiče. Když hoch dorostlý to slyšel, upálil se sám. Jen srdce zůstalo celé. Podívala se na ně bohatá dívka a jak vydechla, počala. Na. tom znovu rozeném se přece splnil osud mu určený. Jest ještě legenda z herceg. Bosny, Zbor. nar. živ. Juž. Slav. VI. 303: sv. Ivan odsouzen, aby se sám upálil. Zůstalo jediné srdce, a to našly dvě žebrácky, a přinesly je matce sv. Ivana. Ta je snědla, počala a zrodila sv. Ivana. Tyto pověsti -mají své paralely v západních tradicích. Na Sicílii, Gonzenbach II. 165, č. 87: Dva myslivci pocítili v chatě vůni velmi libou a našli v hořícím dříví srdce. Zastrčili :si je a v hospodě jDO-ložili je na stolici. Dcera hostinského neodolala, oidnesla je do své komůrky, jednoho dne snědla, i počala. Její kmotře zjevil se ve snu „sant, Oniria", Andrija, že byl upálen, jen srdce jeho- zůstalo, aby mohl býti znovu zrozen. Snědla je dcera hostinského i počala, ale zůstala pannou jak Panna Maria. R. Kohler, Kl. Schriften II. 244 srovnává doilnobretionskou legendu o sv. Filipovi, -kterou uvádí též E. S. Hartland, -Paternity I. 16: sv. Filip uhořel v kapli. Spasitel našel jedinou kůstku, podobou lžíci, a přišel s ní dioi selského domu. Dal lžíci služce, aby okusila polévky, ale spolkla ji. Počala, -a vyhnána, porodila v stáji krásného chlapečka, který nebyl jiný než sv. Filip znovu zrozený. V poznámce Köhlerovy -knihy, vydané od Joh. Bolte, připomenuta ještě jiná verse z Abruzz, nám nepřístupná. R. Köhler odkázal ve své stati ještě na li-tevskou versi z Litvy, jihovýchodně od Kovna. Lesklen-Brugmann, Litau. VhM. 490 č. 41: Poustevník se též na rozkaz upálil. Z rána pocítil lovec zvláštní vůni na tom místě, i vyhrabal z popele srdce poustevníkovo. Odevzdal je doma dceři, aby je pro něj upekla. Okusila a snědla je. Za dvě hodiny již porodila synikla, a ten za hodinu mluvil a běhal. Konal potom rozmanité zázračné skutky, a o nich vypravuje dále povídka. Ještě méně zachovala se látka ve velkoruské versi