z Tver. g., Etnograf. Sborník I, 1853 str. 247. Afanasjev I, 181, č. 82: Pop niašel na cestě hořící lidskou hlavu a vzal popel s sebou, aby jej dornla pohřbil. Dcera našla v kapse otcove krabici s popelem, lízla a poňala. Za krátko podobne jak v lite v. versi zrodila chlapce. Vylíčeno typickou formulkou: „chto nosić pa ňadžeľam, a jana pa časam". a hoch rychle vyrostl: chto rastet' pa gadam, a jen pa časam." I vyrostl z něho velký silák; o jeho siláckých kouscích vypravuje povídka.

Afanasjev poukázal při těchto rozmanitých pohádkách o recích, zrozených po nadpřirozeném početí (Rus. nar. sk. I, 160) na Ukrajinskou pověsit o původu Semena Bezhatčenka Fa-lijia. Byla vytištěna v časopise Osnova 1861, a rozebrána oid Dra-gomanova v jeho citované studii Rozvidky III, 212: Oráč vyoral na poli jakousi hlavu, chtěl ji řádně pochovati na hřbitove, i přinesl ji domů. Ale při večeři se hlava ozvala, a oráč zřekl se svého úmyslu, vynesl ji ven a tiam ji spálil na prach. V šátku přinesl popel domů a položil na polici. Dcera mínila, že to sůl, lízla třikráte, i počala. Za půl roku pokřtili chlapce Semen Bez-batčenko. Jiná velkoruská verse vypravuje úvodem, že car spatřil na jezeře zlatou hlavu, dal ji vyloviti, i uložil ji ve své komnatě. Vstoupila do ní proti zákazu dcera s chůvou, podivily se této hlavě i obě počaly. Ani nepřičichly, Afanasjev I. 163, var. 2. Dfragomanoiv mínil, že by se takto dalo vyložiti obyčejné jméno Popeljuch a pod., ale jistě neprávem, srv. Bolte-P. I. 182.

Možno srovnávati ještě cikánskou povídku ze Sedmihradská, Wlisilocki, Volksdichtungen 185: Bezdětný manžel měl sen, že dostane dítě, zabije-li krávu a spálí ji na popel, a ten dá. snísti své ženě, spí s ní na kůži kravské i dostal dceru (spí-li na kůži samečkově, zrodí se syn). Motiv o takovém početí znají ještě Arméni: lebka pravila, že před smrtí zabila sto lidí, a. po smrti zabije ještě sto. Kupec našel ji, roztloukl ji na prášek a choval jej doma v pytlíčku. Jeho dcera macechou pronáší edovaná, chtěla se jím oiráviti, a počala. Sborník kavkaz. VII, odd. 2 str. 77. O ní pojednali již Veselovskij а Dragomanov,. op. 1. c. 230, a poslední ukázal, že jest to> přepracovaná povídka persko-tureckého sborníka Tuti-Nalmeh (str. 232). Jiná kavkaz-ská, Sborník XXXV, odd. 2, str. 69, č. 4, vypravuje, že efendi Hassian unášel lebku, přečetl na ní stejný nadpis, že od ní zahyne ještě 7 lidí, Zanesl ji domů, spálil ji a popel v šátku ukrytý schoval ve vzdáleném koutku svého domu. Za jeho nepřítomnosti, když se vydal na pouť do Mekky, dcera přebírala otcovu bohatou sbírku léčebných trav, našla též pytlíček is popelem, chtěla oknsdii, jaký to lék, lízla a za nějaký čas poznala ke svému úžasu, že jest těhotná. Zrodila chlapce ještě před návratem! otcovým. Další osudy rekovy nás tu nezajímají, budiž jen poznamenáno, že jest tu zvláště motiv o Uriášově listě, Bolte-P. I, 288. Tento úvod má ještě povídka, zapsaná u jiho^ sibiřských Tatarů, Radioff, Proben der Volksliteratur IV. 488 č. 4: Lidé říkali starci, který v stepi zvedl lebku, aby se s ní