nezanášel, že způsobí sarni 80 lidí. Stařec spálil doma lebku, roztloukl ji na popel, zavázal do hadru ta hodil poid postel. Dcera jednou vlezla pod postel, přičichla ia pozbyla vědomí. Když procitla, poznala, že počala. Z chlapce vyrostl vševědomý jinoch, poznal, že v drahokamu je zelený červ is červenou hlavičkou, a že knížecí ženy měly každá milence, domnělé služky. Ženy, počteni 40, s milenci potrestány smrtí.

'Podobně se vypravuje ještě u Arabů v Iraku, Bruno-Welssbach, Neuarab. Geschichten aus dem Irak 85, č. 47; Lékař našel lebku, na které bylo napsáno, „po mé smrti zabiji ještě 40 lidí". Roztloukl ji na prášek a uschoval jej v lahvičce. Za jeho pouti do Mekky roznemohla se dcera, mitamě okoušela všechny léky otcovy, konečně pila z lahve s práškem a uzdravila se. Dále ďoisti shodně s tatarskou, jenže jedná o dceři chali, fově a o jejích 40 otrocích.

Tato látka byla. známa též v jižních Čechách. Nár. pohádky a pověsti Slavie, 1878, str. 29: Na hranici se upálil člověk, jemuž se vie snu zjevilo, že své rodiče zabije, a který to skutečně omylem provedl. Z jeho* těla zůstalo jen srdce, a našel je kněz pocítiv silnou vůni. Ukryl je v šátku za obraz. Princezka je našla, přičichla, v tom se srdce ztratilo, a opa obtěžkala. Chlapec konal pak různé divy, podobně jak v litev. versi. Na konec vypravoval dědouškovi své osudy, ještě v prvním vtělení, a když dopověděl, dělal se vždy menším a menším, až v podobě holubice odletěl k nebesům. Tato povídka jest hodně podobná versi varaždinské, Valjavec 89, č. 8 nahoře uvedené. Jos. Fric připomněl v knize La Bohéme historique, kterou vydal spolu s Louis Léger roku 1867, na str. 344, českou pověst vypravující, jak hrobařova dcera pečovala o lebky; dávala do nich květiny, a když jednou lebka spadla s oltáře, zvedla a políbila ji, i dala ji na oltář. Ale lebka se stále za ni kutálela. Hrobař ji spálil a popel dal snísti dceři. Zrodil se za rok boha-týr, a ten se připoijil k duším blanických rytířů. Jest velice pochybno, že by tu byl Fric reprodukoval skutečnou lidovou pověst, její české .znění není doloženo, jak poznamenal J. Máchal, Bohatýrský epos 78. Také Dragomanov, který ji citoval, Sborník za nar. umofvor. II. 142, Rozvidky III. 209, nemohl potlačili podezření.

Mohly by se konečně srovnávati ještě jiné povídky, kde těhotniost nebyla způsobena právě srdcem lidským aneb popelem. V jihoitalské povídce ze 17. stol., Pentamerone-Liebrecht I. 124, raděnO' bezdětnému králi, aby srdce mořského draka dal od čisté panny mřiti, ta počne od pouhé vůně, a srdce dal snísti královně. Stejně v novější versi, Kaden, Unter den Olivenbäumen 168. Seoroamhi vypravoval, že obmezené ženě dány ostatky, aby počala, že prý její synek bude papežem, Zs. f. Volkskunde II. (1890), str. 256, č. 63. Jinde dal rek .krvavé srdce netvora, jehož zabil, na jeho radů snísti, že mu zrodí sedm dětí, 3 chlapce a 4 dívky. Chlapci budou silní jak otec, dívky