str. 21
A majú na ní hrkávěnky, hrkávěnky, hrkávěnky,
za to dostanu gořalenky, gořalenky, gořalenky, gořalenky.
Když docházejí do domu, začnou „žnice" obřadním nápěvem :
U těch hospodářů dveři zavírarjú, v kuchyni, v komoře vdolečky chystajú. Pěkně vás prosíme, pusťt« nás do síně, ze síně do izby, abysme nezmrzly.
Přede dveřmi spustí pak podobně obřadnou notou :
Otvíraj, gazděnko, otvíraj ty vrata, nesem ti věneček ze samého zlata. Ze samého zlata, ze samého kvítí, podívajte vy sa, jak sa on nám svítí. Otvíraj gazdénko, otvíraj ty dveři, ať si nepolárném na věnečku peří. Otvíraj, gazděnko, otvíraj ty dveři, až sa podíváme, co máme k večeři, MAme-i k večeři kyselů polévku, tož my ti utečena, půjdeme do šeňku.
Ty, g-azďěnko mladá, stroj večeru ráda, stroj ty nám ju směle, žaly jsme vesele. Gazděnko v rubAšku, napeč nám koláčků, jakových takových, třttba zemňákových. Gazdo náš, gazdo náš, chystaj nám aldamáš, chystaj nám ho z iásky, sbíraly sme klásky. T) Gazdo náš, gazdo náš, chystaj nám aldamáš, věru sa před nami do sklepa neskováš. Ani do sklepa ani do světničky, abys ty neuctil svoje pilné žničky!
Ještě i jiné písně se zpívají „o dožatéj", ty však uvedeme mezi jinými-
Jsou to písně táhlé, u nichž poslední slabiky se prodlužují, často v tom „žnice"
závodí Podobného obsahu písně zpívají se v Polsku; na př. u Wójcického str. 270 I. díl čte se:
6) Erben str. 98 : kdo při polní práci za jinými zůstává, jest „na koze".
7) Srv. Bartoš č. 534.
|
