vála nebo také přispívaly k vývoji těchto pověstí vlivy knižné, skladby umělé. Jak vysvítá ze studie Titlovy, tvoří vedle jiného podstatu pověsti o Přemyslovi episo la o kvetoucí otce. která pak jako líska vypučí, zazelená se, kvete a dává ovoce. Tato zkazku zapisuje již Kosmas a rozhovořil se o ní Dalimil. Patří tedy mezi nejstarší, základní prvky pověstí o Přemyslovi. Obíráme-li se po článku Dra. Tilleho dále studiem látek v oboru přirovnávacífcto pohádkosloví, poznáváme, že tato zkazka má zjevy příbuzné, obdoby v lidových zkazkách evropských i mimoevrovských, na rozsáhlém poli pověstí křesťansko-židovských.

Pověsť o suché holi, která divem, zázrakem se zazelená, kvete i ovoce dává, patří k nejrozšířenějším látkám pověstí evropských. Jsou ovšem středověké varianty této pověsti poměrně pozdě zaznamenány. Vznik pověstí těchto rozličně bývá vykládán. Liebrecht, jenž roku 1856 sestavil zevrubný přehled všech evropských variantů této povésti,2) usuzoval by, že pověsti tyto jsou příbuzné s biblickou pověstí o kvetoucí holi Aronově. Jde tu o známou historii v knize Numeri 18, jak starší židovští uložili do svatostánku svoje hole. Čí hůl do rána se zazelená, bude veleknězem. Zazelenala se hůl Aronova. Kromě toho dlužno si povšimnouti ještě jiného dokladu v starém zákoně. Míním tu verš u IsaiašeJ kap. X. v. 1 ad. v proroctvích o Messiáši. Isaiaš prorokuje o spáse Israelitů, praví obrazem: „Vyjdeť proutek z pařezu Izai ....", čímž dává na srozuměnou, že kmen Davidův opět dosáhne panství.3) Tento doklad je rovněž důležitý pro studium pověstí naznačených.

Nemenší pozornosti zasluhují verse pozdější. V starozákonných apokryfech čítáme legendu, že Lot odsouzen byl od Abrahama pokutou za hříchy, spáchané s dcerami, aby zaléval suchou hůl, zasazenou do země, až vykvete a dá ovoce. Trvalo to několik roků, než hůl vypučela. Tato pověsť apokryfická jest takřka pravzorem — nedíme, že pramenem — veliké skupiny pohádek a pověstí o pokání velikého hříšníka, jenž tak dlouho činí pokání, zalévá hůl, až vypučí a kvete. Všecky varianty této pověsti sebral a probádal s osvědčenou •důkladností Dr. J. K a r ł o w i c z. 5) Patří sem také česká pověsí!, kterou oděl rouchem básnickým Erben („Záhořovo lože"). Skupina tato však nesouvisí úzce s látkou pověsti o Přemyslově otce.

Všímáme si skupiny jiné, kde totiž nejde o pokání hrozného (hříšníka, nýbrž o zázračné vyznamenání, vyvolení k úřadu, k důstoj-