nosti veliké. Znakem je tu opět hůl kvetoucí. Pokud se týče symboliky církevní, dlužno věnovati pozornost starému symholickému výkladu, že kvetoucí hůl Aronora je btarozákonným předobrazem sv/ Josefa a Panny Marie. Hojné doklady toho podává křesťanská bymno-logie, kteráž nazývá Pannu Marii, Matku boží, „holí Aronovou", „kvetoucím prutem Jesse".6) Není pochyby, že tyto chvalozpěvy se zálibou zpívané při obřadech křesťanských, značně rozšířily biblickou představu o podobenství Panny Marie a prutu Aronova.

Také v novozákonných apokryfech zahlédneme zkazky, jak zázrak s holí je pokládán za vyznamenání Bohem řízené, za vyvolení k důstojnosti nějaké. Míníme tu líčení, jak byl zasnouben sv. Josef s Pannou Marií, pokud o tom vypravují apokryfické knihy „Prot-evangelium Jacobi", „Pseudo - Matbaei evangelium de ortu Beatae Mariae et infantia Salvatoris" a „Evangelium de nativitate Mariae".7)

V nich se dočítáme, že svatý Josef byl vyvolen za manžela Panně Marii pokynem Božím, když holubice z nebes přiletěla a usedla na hůl Josefovu, nevšímajíc si ostátníih holí, které uložili vdovci podle přání kněží do svatostánku. Již v XL—X1T. věku bylo toto vypravování nahrazeno oblíbenější a rozšířenější zkazkou o holi kvetoucí.

V řecko byzantinské literatuře již v XI. věku popisuje Epiphaniu» Monachus v skladbě „Vita Beatae Virginis Mariae", upravené na základě sfarších spisů apokryfických, hymnů, kázání: Kněží vzali dvanáct holí, které patřily příbuzným Panny Marie. Když se modlili, zazelenala se náhle suchá hůl tesaře Josefa a tak Božím pokynem byla s ním zasnoubena Panna Maria. Eozličné verse této legendy doloženy jsou v literatuře a lidovém podání v Evropě západní i také u Slovanů. 8) U Poláků slezských podnes při svatbě před oddavkami řečník vykládá: 9) „Który przydzie se suchom laskom do kościoua a komu wyniknie i zakwitnie ta latoroszczka z te laski suchy, ten będzie godzien pojąc owę Maryjcm Pannę za oblubienicę."