„Nemáte sáný štétyny?" nebo „Nekoupíte sáný bíličky?" Vůbec napodobuje zedníky a podobné Jidi, kteří chodí „do Eakous*4 na výdělek a pak špatně vyslovují češtinu. Posledně chodili v Plavě u Českých Budějovic s „perchtou" před 3 roky. Letos zabránilo jim nepříznivé počasí a pátek.

O chození s „perchtou" kolují ruzné pověsti, na př. z Čertyně prý také šli s „perchtou" do Záluží. Na cestě však blížila se jim druhá „perchta", ale mnohem děsnější. Poděšeni dali se útěkem nazpět. Ale strašidlo šlo za nimi. Když pak se uzavřeli, zmizelo také strašidlo, zůstavivši na dveřích stopu koňské podkovy. Tu prý tam Bylo ještě do nedávná vidět.

V lednu roku 16Í.2 radní páni v Turnově zvěděli, že v nodalekém městečku Rovensku žije člověk světom schodilý, Jiřík Loula, a ten že čaruje. Loula sloužil tehdy u rovenského primasa za ovčáka a při pastvě pomáhal ovcím páně, aby vlk neměl nad nimi moci. I sousedním šlechticům posluhoval na dožádanou svým uměním. Rozumí se, že ovčák hned byl pohnán k examenu, sotva že čáry jeho se prozradily. Nejdříve vyslýchal jej děkan turnovský P. Blažejovský, potorn konšelé na radnici.

Výpovědi ovčákovy se zachovaly. Na děkanství mluvil, kterak ovce před vlkem bezpečné býti majív však aby vlk nikdy nebyl jmenován než Štěpán, totiž aby se vzalo maso Stěpánovo, kořen toten, hanaklika, pruškvorec, 1 ... ., které jej někdy půl zlatého stojí, kteréžto všecky věci do vejehodu slunce o zelený čtvrtek vařiti se mají a velikej pátek ráno do vejehodu slunco kropiti. -Z toho stáda že se dává jeden nejšpatnější kus Štěpánovi jakožto věrnému služebníkovi. „Zachovej mne Pán Bůh, abych měl jmenovati vlka vlkem než Štěpánem", a byť několik vlků k stádu přišlo, že jen řekne „The" a zatřase rukou, vlci odejdou.

Potom Loula přiveden byl do radní síně a examinován. Předně po právním napomenutí vyznal, co na děkanství mluvil, že jest byl opilej a k tomu že se zná, však mezi ovčáky že jest to z mladosti od okolních slýchával, aby vlka jmenovali Štěpánem, kdo chce, aby mu vlk ovec nebral-v V službě že zůstával v domě primasa rov«nského, na Moravě za Červenou Rečieí ve vsi Bo-řeticích od pastuchy jednoho jménem Jakuba to slyšel, na Proseči dvě léta tam zůstával.

A ta slova mluvil mu ten Jakub pastucha, aby vzal maso vlčí, kořen tutun, hanakliku, pruškvorec a mandragoru, vařil to v zelený čtvrtek večer a ráno přede dnem tou vodou ovce kropil. To též v domě pana Jaroslava Rad-vanovského vařil. Z jehněte do slunce vejehodu neb z kapra krev vycedí a též do té materie to přidává, a kudy dobytek z domu neb z chléva vychází, tím pokropuje. Modlívá se tak, jak jej starší jeho naučili. Modlitbu Páně říkal a vypouštěl „pokušení", nýbrž „neuvoď nás, ale zbav nás od zlého. Amen. Milej .Bože. U p. purkrabího má svého syna Že věří v Boha Otce, v Boha Syna,