O kutnohorských čarodějnicích v XVI. věku.

Léta 1550 volán Petr zvaný Čerthovzal i s manželkou i s dcerou, neboť se proslýchalo, že Petr nočně se toulá, příčiny ke zlému dává a „na čerty ä ďábly sčítá", a důtklivě jest napomenut, aby toho zanechal, sice že šatlava ho nemine.

Jak s čertem zacházeti uměli lidé čarodějní a čert s lidmi,

0 tom poučuje nás následující historka: Anka, děvečka od N o ž í ř ů, mívala známost s Michalem Polákem, jenž ji často líbával a jenž prý potom do vsi Sv. Jakuba odešel a tam se oženil s jinou. Tu však čert sám ho brával bud proto, že říkával a zaklínával „ať mne zlí vezmou, pojmu-li jinou než tebe", anebo že ďábla naň Anka posílala. Čert se objevil s večerem ve Sv. Jakubu v podobě kozla, velel vsísti a řekl mu, drž se, a on se držel, a tu jakoby usnul a již se ocitl před domem Nožířky, kdež Anka sloužila, někdy také u Božích muk na rozcestí k Čáslavi. Anka ho tu již čekala a on ji prosil, aby mu toho nedělala, že má poctivou manželku, ale ona se mu jen smála. Byli-li lidé přítomni, když ho čert bral, někdy ho neudrželi, jindy udrželi, a tu sobě divě počínal a teprv po dvou hodinách k sobě přicházel. Jednou byl přivolán též Mikuláš církvičky a ten shledal, že při něm nějaká vzteklost jest a napomínal ho, aby ze sebe blázna nedělal, načež on, že ho čert bére.

čarodějnice horské i lásku mužů si vynutiti chtěly. Když D o-rotě Lantkrubské ušel r. 1578 muž a vzal 10 kop, čarovala.; převrátila totiž stůl, vzala jeho a svou košili a převázala je o trnože křížem a zabodala do trnožů nože. Po té za nedlouho objevil se, byv kouzly přilákán, muž její u ní. Slyšme jako další doklad žalobu Václava Postřihače, ševče, z roku 1546 na židovku jménem Káča, Jaroška: Nedal jí toho Pán Bůh, což o mně myslila, snad

1 o zdraví mne chtíc připraviti. A potom nemohu toho dovésti, když jsem šel s některými tovaryši za kouřimskou bránu na procházku, zavolala mne do domu, kde bydlila, ptajíc se, škodí-li mi co, neb škodilo-li mi a já odbyl jsem ji, tak jakž jsem rozuměl, neb jsem se bál, aby ještě více nedělala. Až přišla sama k tomu, že se poznala, co jest mi dělala, i to ještě pověděla, koho jest k sobě nočně pouštěla, aby tu věc působili, a že jsou to chystali v komoře její na truhlici, až ji popálili; i to pověděla, v čem to dělala a komu se s tím svěřila a udělavši to, že to potom vhodili do písku a potom mi také poslala holuba pečeného po svém děvčeti i na to štěstí, že