jsem ho nejedl a nechal na polici i zapomenul naň a tovaryši, kteří; se mnou dělali, když šli od večeře a šli prve do krámu než já, i uhlí-davše toho holuba, vrhli jej psu a nechtěl ho ani pes jísti.

Jaroška bránila se takto: Že neví, že by čím vinna byla; Po-střihač své štěstí prý zaklel a zapřísáhl, a proto že se mu to mohlo přihodit, vždyť prý stonal kdys, ona ho ošetřovala a tehda slíbil, že ji za manželku pojme, ale když se vystonal, nechtěl jí a ona u duchovních žalovala, a tu on obnovil závazek. Mstí se tedy na něm přísaha! Holoubě dala prý mu z pouhé lásky, neboť mu přála jako sobě. Když páni, zvláště pan Hubáček, na Jarošku zle dotírali, odpřisáhla vše těmito slovy: „Jakož mne viní Hubáček z účinku čarodějného, že bych mu měla svými čáry uškoditi, na to přísahám Bohu, že jsem nic čáry ani kouzly nečinila a neuškodila . . ."

Poslyšme nyní případy, kde chtěly ženy čarami a kouzly ve věcech lásky a náklonnosti lidí k lidem rozhodovati. Kateřina Hanova chtěla 1549 od Anny ze Semína tři aneb aspoň dvě kopy a tvrdila, že ví cestu neb ženu, která p. Janu z Liboslavě, manželu jejímu, chtěla by udělati cviklem od jeho košile, že za jinými choditi nebude, ale pí. Anna k tomu nepřistoupila.

L. 1573 obžaloval P. Pavel Hrabáně z Přerubenic Kateřinu» Krčmářkn, že smetí trousila po kostele a čarovala; nemohouc upříti, pravila, že dověděla se od vandrovní ženy, že těmito čarami přinutí svého muže, jenž jí byl ušel, k návratu, jinak že nic zlého tím nemyslila. Ale nedosti na tom, pan Hrabáně obviňoval ji ještě z jiného čarování; brala prý od pekaře vodu, jak jí chléb potírají a. s tou prý něco provozovala a když byla ve vězení, prosila, aby jí jakési 3 vínky byly dodány; mimo to prý sypala jakous prstí přes práh kostela. I přiznala se, že slýchala o věnečkách za mládí, když jimi hlavu „obviní" a vodou od pekaře po domě pokropí, že nebude v domě strašiti, a kde bydlí, prý strašilo. Po té žádal pan Hrabáně, aby na Kateřinu bylo puštěno právo útrpné, neboť prý je mistryně aneb aspoň učedlnice těch čarodějnic, co je dal p. Voděradský *) na Dobřeni upáliti. I puštěno na Kateřinu právo útrpné, jakož i na ša-fářku Pavla v Křečovicích, kterouž Kateřina udala jakožto rádkyni, a bylo by s Kateřinou zle dopadlo, kdyby se jí nebyli ujali někteří páni, uprosili p. Hrabáně, že od žaloby upustil, když Kateřina slíbila,, že grunty jeho opustí (měluť krčmu v Peckách) a na tři míle se nepřiblíží.

Směšně na milostné čáry pokusil se vymluviti Martinek švec. Výmluva Martinkova byla chytrá, má prý na sobě těžkost skrze svého nepřítele, jenž mu čaruje, takže každého měsíce skonání a ke každým hodům se jemu čaruje a on běhá, při sobě nebývá, a tak i o jar-