Pastýř Vávra. Hynf, mě se taky ve snách zdálo, bylo toho víc nežli málo. Slyšel jsem tú anjele, jak tu zpívali vesele; jak živ jsem to neslyšel -— jistě to byl Boží posel. Stroj se, Vítku, půjdeme, což mu smutní darujeme? , Pastýř Vitek. Hynť, já mu daruju berana třebas, abych ho byl oučasten zas, z lásky, milosrdenství, po smrti království nebeský.

Pastýř Vávra. Hynť, což jámu mám smutný, darovati, nemám na svém bydle více, než ten uzlíček krupice, tu mu daruju z pravého srdce. Hynf, Vitku, víš-li tu cestu, která de. k Betlému městu?

Pastýř Vitek. Dobře vím tu cestu, která de k Betlému městu. Jen si hezky pospěšme, ať tam brzy dojdeme. Hejbej, Vávro, nohama, ať nejdeš jako halama.

Pastýři (zpívají píseň): Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se. — Z života čistého, z rodu královského — nám, nám, narodil se.

Pastýř Vitek. Slavný králi, daruju já ti toto kozle, aby si mně neměl za zlé; byl bych ti přines berana, on by tě potrkal rohama — chrání malé kozičky i také ovčičky, od vlka srká, od zlého propastníka, od zubatého škod* nika. Zejtra přijdu zase, přinesu ti hodný prase, dvě jelita pečený, čtyři slepice vařený,- k tomu hrnec smetany, jak ji žena nadojí.

Pastýř Vávra. Hynť já sem svůj sýr a chleba enědl, nebo bych byl velice jedl. Nemám na svém bydle více, než ten uzlík krupice; tu ti daruju z pravého srdce. Uvař mu z ní kasičku, dostanu jí také žičku. Po smrti mě přijmeš do nebe, ať tam koukám na tebe.

Maria (zpívá) O, vy milí pastuškové, děkuji vám za ty dary takové, které jste nám učinili, radostně spůsobili. Štěstí na tomto světě, po smrti království nebeské. *)

Josef. O, vy pastuškové neučesaný, buďte od toho děťátka požehnaný, aby vám mléko přebývalo a vašim ovčičkám neškodilo. Ani ten hltavý ať vám vaše ovce nezdáví.

Pastýři. Zrávji hádali.

Píseň:*) Zvěstujeme vám radost převelmi velikou, porodila panna čistotu panenskou, krále nebeského. Chvalmež nebešťana, pána anjelského.

První čert. Vrrr, kam deš bratře? Druhý čert. Do města Jerusalema^ První žert. Co je tam slyšet nového? Druhý čert. Něco neslýchaného. První čert. A co? Druhý čert. Že nás vyhání ten Mesiáš narozený; za městem ve chlívě leží, všichni lidi' k němu běží. Náká žena ho tam krmila, jistě to ta tesařka byla.

Kašpar. Ej, radost nad radostí, kteráž se sťala v rychlosti; v teto nynější zprávě, jenž se stala léta páně. Slyš, můj milý Melichare. Melichar. Co poroučíš, králi, mile. Kašpar. Též také,Bartazale. Bartazal. Eač poroučet této chvíle. Kašpar. Povím vám noviny pravé a to nikdy neslýchané, že se narodil král židovský, a to v zemi Galilejský. Ten pak má býti Spasitel, všeho světa vykupitel; pročež i my nemeškejme a po něm se pilně ptejme.

Melichar. I já se vší ochotností, spolu také přítomností, k tomu králi pojedu a s tebou se klaněti budu.

Bartazal. Ajás vámi, moji bratři, pojedeme tam všk-kni tři, dary darovat mu budeme a jemu se klaněti budeme. Poďmež my k Herodesovi, on nám o tom nejlépe poví, kde by ten král měl býti, kde by se měl naroditi.

Kašpar (před Herodesem). Skrz Spasitele věčného vinšujeme pánu Herodesovi mnoho dobrého; poněvadž jsi králem toho, nechtěj před námi tajit mnoho. My jsme sem proto přijeli,- bychme přezvěděli, že má býti v té zemi král nově zrozený ; ten pak má býti Spasitel, všeho světa vykupitel. Pročež. nechtěj nás tu dlouho zdržovat, bychma ho mohli tím dříve uhlídat.