h) v roudnickém a dubském školním okresu Lutomirice, a

konečně i) Charváty druhé s hradem u Benešova blíže Semil čítající

též se 430°/O0 modrookých a obklopené se všech stran lidem

jiného rázu anthropologického.

Jako o těchto, tak je^t též o obyvatelích krajiny jablonské, pravděpodobno, že vešli do české země z Lužice. —

Při kreslení'somatologických map zkoušel jsem, nedalo-li by.se užiti při tom jiného rozdělení, nežli dle školních okresů, těchto nejmodernějších útvarů naší správy. Když mne neuspokojilo ani rozdě-^ lení země české dle okresů soudních, ani dle rozhraní přirozených (řek atp.) umínil jsem si zkusiti to s rozdělením dle farních osad,r jakožto individualit sahajících původem svým namnoze až do samých, počátků českého státu. Za tou příčinou shotovil jsem si pomocí „Zevrubného popisu rozdělené země království českého" z r. 1855 velikou mapu farních osad v Čechách (pro četné chyby v popise, z:nichž některé sám jsem opravil, snad ne zcela správnou) a do té vkreslil jsem pak obraz pro nás nejdůležitější: „rozšíření modrookých". Mapa, která jest hotova pouze v hrubém nástinu, ale kterou bude snad přece možno vystaviti v příští národopisné výstavě, podává obraz: do veliké míry překvapující. Jest na ní zřejmě viděti, kterak nevešlo do české země Slovanů hned několik plemen, která by byla o prázdnou zemi se rozdělila, ale že — nehledě k Chorvatůin druhým a Le-muzům — vešla do země zprvu jen jedna válečná družina — župa, co do jména i podstaty totožná s germánskou sippe — která usadila se pevně v severovýchodních cechách. Sesilována novými příchozími vypravila župa tato — opočenská — brzy nové župy: na západ hradeckou, na jih kosteleckou, na sever úpskou, při čemž dalo se v Čechách asi totéž, co za dob Césarových v Gallii, když Ariovist Sekvanům, kteří byli družině jeho již postoupili třetinu svých polí, rozkázal, aby vyklidili ještě druhou třetinu polí svých pro pokrevné jeho Harudy, přes Rýn k němu se přepravivší.

Takovým způsobem vnikly ponenáhlu župy Slovanů do všech končin země české a pak teprve slučovaly se na západě některé župy, buď že byly stejného původu, buď pro povahu jich sídel v nová plemena. Nasvědčuje tomu okolnost, že kromě Chorvatů velkých mají pouze Chorvati druzí a Lemuzi skutečná jména plemen, kdežto všecka ostatní plemena česká nazývají se dle hradil nebo sídel a v případě jednom — Čechové — dle náčelníka župy. Tak šlovou Pšované dle hradu Pšova, Lutomirci dle hradu Litoměřic, Děčané, Běliňané a Sedličané dle hradů Děčína, Běliny (ten opět dle řeky) a Sedlce, Lučané skládající se z pěti žup dle krajiny Luky zvané — Tuhošťané v potomním Plzeňsku skládající se z žup: plzeňské, klatovské a domažlické dle hradu T u-