se kdo, nebo dokonce nechtěl-li by jíti ven, tu dostane se mu od muže u dveří na stráži stojícího notného výprasku. Muži a ženy pak tančí zase sami. Teprve k ránu, když již mnohý z mužův odešel domů, a muž, jenž u dveří stál, sám se juž do tance dal, dovoleno jest chase dovnitř, a pak se tančí společné až do bílého dne. —

Již dvě nebo tři neděle před masopustem (rozuměj „bláznivé dny") chlapci jednají si muzikanty na masopust. Když se byli mezi sebou shodli, musí jim muzikanti jednou přod masopustem hráti zdarma. Ostatně o masopustě mají u nás chlapci vždy muziku zadarmo, a málo kdy — aspoň velmi zřídka — se stává, aby musili doplácet „ze svého". Vždyť o masopustě vybírají „voračky", z nichž vždy jim ještě něco zbude „na pěknou hodinku", která pak je v úterý odpoledne, a při čemž na společuou řadu se pije. Vybírání „voraček" se děje takto: Již v pondělí ráno sejdou se chlapci do hospody, jeden ustanoví se, že bude „brát peníze", řekne šenkýřce o dřevěný talíř, v němž jest zabodnuta dvourohá vidlička, okrášlená nahoře červenou pentličkou, druhý opatří si velký džbán, v němž pivo nosí, třetí má na starosti kořalku, jiný přistrojí se za kominíka, jiný za žida, ostatní pak jdou před muzikanty, kteří ovšem nikdy nesmí při „voračkach" chyběti. Když se byli takto mezi sebou domluvili, vyrazí z hospody ven. Chlapci před muzikanty začnou zpívati „do kolečka", muzikanti spustí a hrají po celé cestě, až přijdou do některého stavení Chodí se obyčejně jen tam, kde mají děvčata, která chodí k muzice. Když byli přišli do světnice, pozdraví společně, a někteří z nich posadí se s muzikanty na lavice ; ten pak. jenž peníze vybírá, položí na stůl dřevěný talíř. Potom naleje se pivo a kořalka do sklenic, jež někteří z chlapců sobě přinesli, a dávají sedlákovi, selce a všem ostatním ve světnici napít Muzikanti zatím spustí „do kola", a chlapci vezmou selku a ostatní děvčata a tančí s nimi. Při tanci smlouvají se iiž někteří z chlapců se sedlákem o to, kolik má dáti „voraček". Samo sebou se rozumí, že chlapci žádají na sedláku mnoho, ten pak jim dává málo, tak že někdy muzikanti přehrajou i dva kousky, než se chlapci vespolek dohodnou. Často se stává, že se vůbec nedohodnou, a potom obyčejně se to ne-«hává až na večer v hospodě. Děvčata ovšem sama strčí chlapcům nějakou tu zlatku, aby sedlák nevěděl, ale za to, aby o masopustě v hospodě nestála. „Kominík" zatím co selka tancuje, hledá po světnici vejce, a kde jaké najde, ihned sebéře. Rovnňž trouba za kamny nezůstane jím nedotknuta, a je-li tam něco, vše sebéře. „Žid" nosí na zádech velký pytel a dává do něj „hnětanky" od děvčat, jež se pak společně v hospodě snědí. Při odchodu děkují chlapci sedlákovi za „voračky" a za vše, co dostali, slovy: „Zaplať Pán Bůh"; potom všem ještě jednou dají „napít" a odcházejí do druhého stavení. Když byli celou ves obešli, vrátí se do hospody. Večer pak vybírají „voračky" i od žen, které tam přišly k muzice. Ženy pak za to vezmou muži v tomto masopustě ženatému při tanci klobouk a nedají mu ho dříve, dokavad by jim nepřinesl od šenkýře nějakou dobrou kořalku.

Konec masopustu. Masopust končí popeleční středou odpoledne, kdy „vo-račkáři" pochovávají „masopustníka". Přistrojí totiž panáka ze slámy v mužský šat, posadí jej na nosidla, jež nesou čtyři chlapci. Průvod vyjde z hospody a jde celou vesnicí. Na konec pak chlapci hodi „masopustníka" buď do potoka nebo do stoky prostřed návsi. Muzika je hlučně doprovází. Hrobař, koza a stará baba (tři z chlapců přestrojení) rovněž jsou při tom, obveselujíce rozličnými posunky, vtipy a rejdy lid na návsi stojící. Dříve jezdívali též někteří chlapci při průvodu na koních, což již přestalo. Tak oslavují ještě dnes u nás masopust.

Luženice na Chodsku.