prkénko na hořejším konci kozí potažené; v dolejším konci je přibit provázek, provlečený hořejším prkénkem. Za provázek tento se tahá, tak že obě čelisti o sebe klapají. Maškarák, který je všecek houní přikryt, ohne se maje hůl, na níž dřevěná hlava spočívá, v ruce levé, kdežto pravou rukou tahá za motouz.

Byla jedna vdova a ta měla dvě cery; jedna byla hezká, druhá škaredá. Ta hezká byla nevlasní, škaredá vlasní. Sestry častějc spolem nosívaly vodu; jednou, dyž vobě sestry měly ít pro vodu, dala matka voboum chleba. Tej hezkej dala černej suchej, tej škaredej bílej namazanej. Dyž dívky šly, potkaly dědouška; ten řek tej hezkej dívce: „Děvečko, dej mi kosek chleba." Dívka ulomila kousek, a dyž mu lib podávala, přál dědoušek: „Budeš eště hezčejsí, než si." Potom šly dálejc a potkaly zasejk takovýho dědečka a ten chtěl na tej hezkej zasejk kousek chleba. Děvče mu ulomilo kousek a dědeček jí řek: „Budete mít doma sad a na tom sadě bude jabloň a na tom takový krásný jabka, kerý neutrhne nikdo jiný než ty." Dívky šly zasejk dálejc a potkaly nemlich takovýho stařečka, jako byli ti dva a zaseje (zasejk) chtěl na tej hezkej chleba; dala mu tedy poslední. Tu řek dědeček: „Až budeš plakat, budeš plakat samý zlatý slzičky." Zatím došly dívky k studánce a nabraly vodu; dyž š!y nazpátek, potkaly zasejk dědouška a ten chtěl nynčko na tej škaredej; ale ta přála: „A naše máma přála, abych žádnýmu nedávala." Tu jí dědoušek řek: „Budeš eště škaredější, než si." Šly dálejc; potkaly zaseje dědečka a ten chtěl na škaredej chleba. Ta však zasejk nedala; i přál jí: „Až budeš plakat, budeš plakat samý škaredý slejžky." Skoro před dveřmi domu potkaly zase dědouška a ten zasejk chtěl chleba, ale opět ničeho nedostal; rozloben přál: „Až se budeš hyhat, budou ti škaredý žáby z huby skákat."

Dyž přišly domů, začla matka tlouct hezkou eeru proto, že se dlouho nevracely; cera začla plakat a z očí jí padaly zlatý slzičky. Matka sbírala, až jich měla hodně. Dyž hezká cera přestala plakat, tloukla škaredou, neboť myslila, že taky bude plakat zlatý slzičky, ale ta plakala škaredý slejžky. Po nějakým čase jel kolem jejich hausu v pěkným kočáru vznešený pán. Ten všimnul si, že mají sad a v něm pěkný jabka; dal tedy zastavit, vešel do hausu a chtěl, aby mu prodaly ňáká jabka. Matka šla, aby je natrhala, ale dyž přišla k jabloni, ten najednou začal růst, že matka nemohla k jabkům dosáhnout. Zavolala tedy svou vlastní škaredou ceru, aby je natrhala, ale dyž ta přišla k jabloni, tu von výrost eště vejš. Tu přistoupila k jabloni nevlasní eera. Jabloň stále, se nížil, až zbyl z něj jen keříček celej jabky vosypanej. Natrhala je tedy do křídla a podala pánovi. Ten dyž viděl, co se děje, říkal o hezkou ceru, ale ta ji nechtěla dát. Tedy ta nevlasní cera vstoupla k onomu pánu do kočáru a ujela s ním. Brzy přijeli do krásnýho zámku a tam si vzal pán dívku za manželku. Jennou zabloudila nevlasní matka mladé paní se svou škaredou cerou do toho zámku, a dyž tu našla nevlasní ceru, prosila ji, aby jim ukázala zámek a zahradu. Šly tedy; dyž prohlídly si zámek, vešly do zahrady a zasta-