"vily se n pěkný studně. Tu matka se svou cerou uchopily mladou pani a hodily ji do studně. Potom vešly do zámku, tam matka svou škaredou ceru na-šminkovala, aby byla hezká, aby ji pán nepoznal. Ten dyž odvičer přišel, skutečně ji nepoznal; vypravoval různé věci, aby se paní jeho smála, ale ta se nesmála. Prosil ji tedy, aby se smála; paní usmála se jeho žádosti, však hrůza! jak se usmála, vyskočila jí z huby prach vošklivá žába. Dyž to pán uviděl, ulekl se, utekl a vícejc se nevrátil. Snad eště někde toulá se po světě.

Byla jednou jedna princezna a ta se nihdy nesmála. Byl taky jeden táta a ten měl tři syny; jednomu říkalo se Matěj, druhýmu Franta a třetímu Honza. Honza byl trošínek přihlouplej. Jednou přál Matěj oci, že pokusí se princeznu rozesmát. Táta bohatě ho vypravil na cestu a Matěj šel. Na cestě potkal ba-bjičku, kerá vezla na trakaři chrastí a právě jela do vrchu a potakala se (vrá-vorala). I žádala Matěje, aby jí pomoh vyvést trakav na kopec; ale Matěj přál: „Babo, si dost silná, vytáhni si trakař sama." Dyž přišel do města a pokoušel se princeznu rozesmát, nepořídil nic; vrátil sa tedy domu.

Po nějakým zase vypravil se mlejší syn Franta. I toho táta bohatě na cestu vystrojil. Potkal také onu babjičku s trakarem chrastí a viděl, kterak se potaká; ale dyž ho prosila, aby jí pomoh, odbyl ji jako Matěj. Dyž přišel do města, nepořídil taky nic.

Tu přál nejmlejší, Honza, tátoj: „Táto, já pudu princeznu rozesmát." Ale táta vobořil se na Honzu krobským hlasem: „Dyž Matěj a Franta nemohli nic pořídit, jak ty, hloupej Honzo, můžeš se vopovážit říct, že pudeš princeznu rozesmát. Nikam nepudeš!" Než Honza přál, že přeci pude. Nechal ho tedy táta, ale nedal mu na cestu nic. 1 Honza potkal na cestě onu babjičku a ta ho prosila, aby jí pomoh trakař vyvézt na kopec. Honza přál: „Hano, babjičko, pote, sedněte si, vyvezu taky vás." Babjička si sedla a Honza ji vyvěs s chrastím až ua kopec. Tu přála babjička: „Co ti, hochu, dám?" „í nic, babjičko, beztoho nic nemáte." „Nemám moc, ale mám tady zlatou husičku a tu ti dám; dyby šak ti ji někdo chtěl vzít, řekni jen: ,Přilep se.'"

Honza vzal husičku a šel; přišel do města, kde princezna zůstávala, až odvičer (později odpoledne). Zašel tedy do hospody, aby tam přespal. Hostinskej měl tři cery; ty viděly, že má Honza zlatou husičku, a umluvily se, že mu ji vemou. Dyž Honza usnul, vešly dvě mlejší do sednice, kde Honza spal, a •chtěly mu husičku brát, ale v tom Honza se probudil a přál: „Přilepte sej!" Vobě hned se přilepily. Protože dlouho nešly, šla za nima nejstarší sestra, ale i ta sotva vešla, hned na rozkaz Honzů se přilepila. Taky jejich máma se přilepila, dyž cery hledala. Ráno Honza stal, vzal husičku i s přilepenejma žen-ckejma a šel do hradu. ífa řinku potkal žida s rancem. Ten poídá Honzovi (také Honzoj): „Haj vaj, synečku, co tu vhedeš?" Ale Honza řek: „Žide, přilep se!" I přilepil se žid i s rancem. Právě tou dobou koukala se princezna z volina, a dyž viděla podivný proceství, dala se do takovýho smíchu, až se hrad třas. Král hned běžel do jejího vejstupku (pokojíku) a koukal, kam ona se koukala;'dyž viděl, že Honza ji rozesmál, poslal pro něj a dal mu princeznu za ženu. Po smrti krále stal se Honza králem a kraluje s princeznou až do -dneška.