O švadlenách, krajkářkách, stavěčkách čepců a kytkářkách na Mladoboleslavsku.

Sbírajíc na výstavu národopisnou výšivky a kroje po obcích kraje mladoboleslavského, doptala jsem se některých zpráv o „ švadlen -kách", původkyních mnohých pěkných výšivek našich. Podávám sebrané tyto zprávy o životě, o způsobu, jak se učily, a pokud jsem se dověděla, také jak pracovaly švadleny naše, domnívajíc se, že nebude od místa, povím-li dříve o původkyních výšivek, nežli — v některé budoucí rozpravě — o výšivkách samých a o kroji na Mladoboleslavsku. Že se i tuto někde mezi zprávy o švadlenách mísí stručný popis výšivek, budiž mi prominuto; prostupujíť se obě látky tou měrou, že jest nesnadno od sebe je odloučiti.

Ve století našem celý sbor švadlen selských vyšívá a zásobuje venkovanky jak prádlem tak i vyšívanými částmi obleku. Selky pracují si některé kusy samy, ale pouze ojediněle, výjimkou, a to šijí téměř vždy jen svobodné, vdané nic. Za jakých okolností vznikaly výšivky ve století minulém, nemohu souditi, nemajíc spolehlivých dokladů v paměti našich venkovanů. Ani nejstarší pamětnice kraje našeho nepamatuje s určitostí než do počátku tohoto století, nebo několik let dále. Některé ze švadlen, jež níže uvedu, náležejí polovicí života, neb aspoň nějakou částí jeho, století minulému, jako Kam-pásková, Horáková, Soukalová, Poklopová a Pavlíčková. Ale že i vesničanky samy sívaly některé věci, jest jisto. Tak Kateřiaa Hurtová ze Smilovic vyšila si před svatbou (vdávala se r. 1770) ručník červeně a modře, a šátek na hlavu červeně, modře a žlutě; rodina Filipova v Donbravičce zachovala koutro, jež šila babička černým hedvábím (šito jest stehem dlouhým); krásné věci „zlatem" i „bíle" šila si před svatbou Mělnická z Kovánce, později provdaná Kabešová ze Skalska (narodila se r. 1779, provdala se šestnáctiletá). Mělnická učila se doma na Kovánci; vyšila si dva šátky a šněrovačku zlatem, šátky hedvábím, koutro červeně křížkem a fěrtoch bílý. Kateřina Najmanová, narozená r. 1800 v Loukově, provdaná Fantová v Újezdě Svijanském (na Turnovsku), náleží sice věkem století našemu, ale jediné koutro, které zbylo ze všeho, co vyšila, ornamentem patří době starší, proto neváhám ji zde uvésti.

Nejstarší a nejcennější výšivky naše jsou asi šátky plátěné, 70 až 84 cm. do čtverce veliké, vyšité hedvábím červeným, černým nebo žlutým (mladší, jež vyšívala Mělnická, červeným hedvábím a zlatem); tyto šátky v minulém století nosily na hlavách dívky a panny (na