rozdíl od plen, pokrývek hlavy jen vdaných, jež byly v našem kraji vždy jen bíle nebo zlatem vyšívány), vínky, fěrtochy karmazínové, prádlo zdobené pruhy síťovanými a prošívanými, koutra, cíchy, ručníky, starší čepce, i bíle vyšívané pleny, radlický a fěrtochy.

Ve století našem šátků karmazínových a vínků nebylo užíváno k účelu, k němuž byly šity, nebo toliko ojediněle na samém jeho počátku; rovněž kouter nebylo užíváno, aniž byla pořizována déle,, než do roku třicátého. Dříve ještě zmizelo síťování. Ostatní věci tu jmenované zůstaly v užívání až do úplného zaniknutí kroje národního, a byly šity i švadlenami, o nichž níže promluviti hodlám. Než věci starší ze století předešlého a ze samého počátku století nynějšího liší se podstatně od výšivek mladších jak ornamentem, tak způsobem provedení i částečně barvou nití, jichž bylo užíváno. Venkované naši přisuzují výšivkám těm stáří 150—200 let; mají je po „matičkách" svých, tyto zase po svých matkách; jmenují někdy pět pokolení, jež ony výšivky schovávala. Naprosto však údajům těm věřiti nelze, nezbývá, než jinak dohádati se jejich stáří. Některá koutra mají vyšitý letopočet, jsou to koutra z let 1782, 1785, 1822. To však nejsou nejstarší koutra naše, soudíme-li dle ornamentu a práce vyšívačské. Fěrtochy karmazínové jsou mimo vyšívání kolem obruby po celé ploše posety kvítky. Táž kvítka vyšita jsou na kostelní roušce s letopočtem 1767, z čehož lze souditi, že i fěrtochy asi v tom čase vznikly. Pro práce síťované a protahované nemám ani toho přibližného dokladu. Výšivek těchto zachovalo se jen několik kusů, ale bylo jich svého času více, jak venkovanky naše dosvědčují.

Nejvíce šátků karmazínových dochovalo se u nás v kostelích, kam byly od venkovanek darovány, když se jich užívati přestalo; mezi nimi nalezla jsem i roušky vyšívané technikou řečenou nyní Holbeinovou, černě a červeně (zhotovené k účelům kostelním), potom pokrývky sestavené z kostek plátna a kostek šitého kvipíru, staré vzácné krajky paličkované i síťované. Věci ty zdají se býti původu městského; byla li technika Holbeinova pěstována i na venkově, toho dokladů nemám. Na výstavě v Hradci Králové byly výšivky právě takové, i vzorem podobné, označeny letopočtem 1675.

Na mladších výšivkách (počítám totiž výšivky starší asi do r. 1820) zmizely některé význačné ornamenty úplně, jiné ornamenty se změnily. Tak zmizelo jablíčko trojdílné, stlačené do délky, jež obyčejně lemuje roijy šátků karmazínových, někdy i celé šátky; zmizel i „bodlákový" (akanthový) list a ten ornament, který má na reprodukcích výšivek moravských název „peruť". Spolu zmizely na výšivkách mladších i ptáčkové a jelínkové. Jiné ornamenty, jako složité květy zvonků, tulipánek i stylisovaný karafiát změněny ve tvary jednodušší. V barvě mladších výšivek ovládla hlavně barva bílá a zlatá, (výjimkou červená) proti pestrým barvám výšivek starších.