látka vyškytá se v staré anglické baladě, vydané v Jamiesouových Populär Ballads 1, 249 pod titulem: the Pryorys and tlie Three Wooyers. Tato balada tvoří obsahem svým zajímavý přechod od Boccaeciova variantu k variantu širšímu, s třemi milovníky.

O Priorčinu přízeň ucházejí se rytíř, prelát a měšťan. Ona, aby se jich zbavila, užívá lsti. Prvnímu slíbí svoji přízeň, když bude ležeti celou noc jako mrtvý v kapli, oděn rubášem. Před prelátem vydává ho za zemřelého bratrance a žádá, aby nad ním v noci mši sloužil. Kupci nařizuje, aby mrtvého přenesl k ní domů, poněvadž prý nesvolí dříve 'k pohřbu, dokud příbuzní nezaplatí dluh domnělého mrtvéb-O. Radí mu ještě, aby se převlékl za čerta. Jeden nápadník bojí se druhého, následkem čehož pro nesplnění úkolu musí se vzdáti svých nároků.

Z variantu předešlého zbývá zde úkol třetího, přinést mrtvého domů, a konec, kde lest se neprozrazuje. Pro variant druhý, stojící blíže Macháčkově veselohře, nalézáme též starší doklady v Německu.

Jan Pauli (* ca. 1455, + po 1530), pokřtěný žid a františkán, vydal r. 1522 sbírku povídek „Schimpf und Ernst".3) V té vyškytá se naše látka asi v této formě: Měšťan má tři dcery; dvě hezké, jež brzy se vdají, třetí nehezkou, nad níž se smiluje bohatý stařec. Odkáže jí po smrti celé jmění. Mnoho nápadníků uchází se pak o ni, až na to sousedé žehrají. Ona je zbožná, nedbá nikoho, tři nápadníci však vytrvají: student, šlechtic a měšťan. Jeden přiehází mezi sedmou a osmou, druhý k deváté, třetí k desáté hodině. Vdova žádá. důkaz lásky, vyčítajíc jim, že o ni nedbali, když byla chudá. Prvního žádá, aby v bílém oděvu šel vyhodit mrtvolu zemřelého souseda, jenž leží „in einem dottenbaum", a ležel místo ní až do ranního klekání. Po klekání má mrtvého přinésti. Druhý milovník má v andělském šatě se svěcenou svíčkou seděti u oné domnělé mrtvoly do rána a pak ji přinésti. Třetí nápadník přichází posléze jako ďábel s pohrabáčem. Ten mrtvý má hrozné strachy, anděl vrazí čertu svíčku do tváře, perou se, mrtvý uteče a oba ostatní za ním. K povídce připojena jest násilná moralisace, pro látku bezvýznamná. Na variant Boccacciův silně upomíná jednak, že z počátku jedná se o sku-ečném mrtvém, podruhé, že mrtvola má být donesena domů. Ale tři nápadníci, pak anděl a čert (parodie ve středověku oblíbených zpráv a jrazův o andělu a čertu, již se hádají o duši) náleží již k variantu druhému.

Jiná povídka, téže látky, z knižní literatury německé, nachází se v knize známého Abrahama ä S. Clara.4) Abraham ä S. Clara (* 1642, + 1709), známý vídeňský kazatel, našel povídku, vřaděnou v jeho