str. 4
spise, asi jinde než v Paulově sbírce, jak patrno z odchylek. Mladá, hezká vdova má mnoho nápadníků, z nich tři neodbytné, kteří však nevědí jeden o druhém. Ukládá jim zkoušku. První má si lehnouti vedle v komoře na nosítka a ležet jako mrtvý, přikryt jsa černým suknem, s rozžatými svíčkami atd. kolem. Druhému přikáže, aby se u „mrtvého příbuzného" modlil. Třetí, převlečen za ďábla, vpadne do komory, všichni strachy pak prchají a padají přes schody. Autor připomíná po straně, patrně jako poznámku, kde třeba hledati shodnou látku: „Poiters in Střena". To připomíná silně Eačínova „Poirtosa".
Trochu mladší německá povídka je ve sbírce z r. 1679. 5) Autor připomíná, že prý vzal svoji povídku „aus der Studopaedia Joannis Pauli". Hezká, vznešená vdova má tři nápadníky. Povolá si každého na jinou hodinu. První má vyjmout na hřbitově nedávno pochovaného z rakve a sám si do ni lehnout a ležet do rána. Druhý v bílém andělském oděvu, se svíčkou, má jej hlídat. Třetí v ďábelském šatě jít pro mrtvého a přinést ho domů. Anděl zápasí pak s čertem, na konec všichni utekou a poznají, že byli vdovou oklamáni. Autor měl vskutku některé vydání Paulova Schimpf und Ernst před sebou. Svědčí o tom jednotlivosti. Dvě věci však upravil. Předně pouze ďábel je posílán, aby přinesl domnělou mrtvolu a podruhé ke konci (zde poprvé) nápadníci se přesvědčí, že byli ošáleni.
Na konec ještě jednu podivnou versi z lidového podání v Nizozemí, která pod vlivem strašidelných historií o duších vracejících se na tento svět, nabývá příšerného rázu.6) V Briisselu žila panna nectného života s dvěma milovníky. Onemocněla, milovníci ji opustili, rmoutila se a zemřela. Po nějakém čase chodila zas po domě, vyhledala z okna. Oba nápadníci přišli znovu. Ona žádala zkoušku jich lásky. Prvního pošle v bílém oděvu na hřbitov, aby ležel v otevřeném hrobě až do půlnoci. Druhý má při něm v bílém oděvu klečeti s křížem v ruce, nevěda, že není mrtvý. Domnělý mrtvý křičí, druhý spadne naň, rvou se. Eáno hrob napolo zasypaný. Vykopou ho, najdou oba mrtvé nápadníky a mrtvou onu pannu v křečovitém objetí ztuhlé.
5) Neue und vermehrte Acerra philologica Das ist: Sechs Hundert ausserlesene, nützliche, lustige und denckwürdige Historien und Discursen usw. Franckfurt und Leipzig. In Verlegung Joachim Wilden recl. Erben. 1679. IV. 100, p. 648—650. První vydání (400 historií) vyšlo roku 1646. Povídka naše v něm schází. Vydání třetí (700 historií) z r. 1717 ji opakuje na téniže místě a téže stránce. Ďle poznámky Kellerovy (498) nachází se naše povídka též ve sbírce Scherz mit der Warheyt, Franckfurt, 1563. 42. (Viz o ní Archiv für neuere Literaturgeschichte 1894.) Sbírka ta je vlastně jen volným výtahem ze „Schimpf und Ernst". Nemohl jsem jí užiti a nevím tudíž, jestli změny, které vykazuje „Acerra", jsou v ní též obsaženy.
6) Viz Niederländische Sagen hrsg. von J. W.Wolf, Leipzig. Broekhaus, 1843. p. 510, č.429. Sběratel podotýká: No. 429... findet sich auch ähnlich unter den Wappensagen.
|
|