dává bába pozor, zpozoruje-li, že dítě-děvče přišlo na svět s dvěma zoubky, vyláme mu je, by z něho čarodějnice se nestala. Úlohu svou koná tajně, by dítěti neměl nikdo co vyčítati.

Na Klimkovsku a Velko-Polomsku v den narození zavdává otec přišedším známým.

Se křtem dříve dlouho neotáleli, jaký zlozvyk nyní se zahnizduje: narodil-li se „děť", „děťo" v noci, ráno juž byla hebamka s křest-ničkem a křestničkou na Opavsku, na Frýdecku s putkem a putkou v kostele. V nejbližším okolí přespolní, i nádennické děti ke křtu sv. se vozí. Za kmotry bývali a bývají obyčejně příbuzní, a to s otcovy strany jeden a s matčiny druhý. Jméno křestně velmi zhusta dědívá prvorozenec po otci neb matce, další dítky dostávají jméno bud po kmotrech, nebo nějakém vynikajícím členu v příbuzenstvu, na př. knězi, lékaři atd. Též oblíbení světcové a světice, kolem jejichž výročních dní dítě se křtí, mají veliký vliv na jméno křestně; jen „zavitky" (nezachovalá děvčata) nesměly určiti dětem jmen; nýbrž byly vázány staiým zvykem pojmenovati „neslubné" dítě jménem toho svatého neb světice, na nějž se narodily, na př. Spiridion, Pantaleon, Emerich, Pu-denciana, Germana, Dysmas atd.; takže neslubné dítky podle křestných jmen mohly se poznati. Manželské děti slují „slubné", protože rodiče v kostele vzali „slub".

Než se dítě odnáší ke křtu, rodiče kropí se svěcenou vodou. V kostele novorozeně pokřtí „velebný paterek", po obřadech křestních jdou s ním kmotrové a bába na ofěru kolem hlavního oltáře. Za oltářem vkládají pod hlavičku na Opavsku a Pruském Slezsku „uzelek", na Klimkovsku „v a z an e". Za starších dob křtěnec obdarován býval obrázkem toho svatého, jehož jméno obdržel, kromě obrázku přidávali chudobní stříbrňák a bohatší 2—10 rýnščáků, ti „nejhodnější" dukát. Dar svázal se do uzelku a k němu přisypalo se „o tru sin ek". Nyní kupují kmotrové jako uzelek papírové skřínky, uvnitř nichž uložen obrázek obyčejně s německým nápisem, čehož lid prese všechno upozorňování málo si všímá; též přikládají se peníze a kousky chleba. Když babka za oltářem uzelek pod hlavičku nebo za povijan strká, dí: „Přijimaj dar malý, svojo drž a na čijo (něčí) nečihni". Darované peníze a chléb vyznamenávají, aby dítě mělo dost chleba a peněz a netřelo nouze.

Po křtu sv. na Bílovsku, na př. ve Výškovicích chodí kmotři a jiní známí na nějakou tu počastnou do krčmy, na Opavsku tento špatný obyčej není znám. Cestou z kostela rozdávali kmotři vystřehujícím dětem „po de švy" perníkové. (Porubá.) Vrátili se z chrámu Páně domů; babka přistoupivši k posteli, praví: Matičko, za pohana (pohanku), mátě křesťana (křesťanku). Po těch slovích matka políbí dítě; pak přichází křestnička a jiní příbuzní a líbají dítě, by bylo šumné. Jestliže je po-celují najedno „li co", bude míti dolek; pakli na obě políbí, bude okrášleno dvěma. Hostina zvaná „krtiny" slaví se hned po křtu, málo kdy se odkládá do měsíce, až matka sesílí.