velmi podobna hlavě ženy v čepci. K vínku braly pak do kostela, na pouti a pod. opět šátky karmazínové; v předu kladly je přes zadní okraj vínku, kdež je připevňovaly, aby šátky se nesmekaly, v týle vázaly je přes prostřední roh, postranní rohy opět jen jednou přehazujíce, nebo byl-li šátek po okrajích široce vyšit, takže nesnadno se vázal, jen překládajíce a sešpendlujíce; vyšité rohy kladeny, pokud stačily, na ramena. (Viz obraz číslo 3. pohled ze zadu.) Při vázání toho bylo dbáno, aby část okolku s krajkou byla obrácena k obličeji, t. j. aby „ušička" slušně byla upravena. :

Také k muzikám panny vázaly si vínek a k němu do stočených konců copů na temeni hlavy zastrkovaly jehlice prostší, úzkých konců, ozdobnější se zrcadélky, nebo okrouhlé s „třasadly", a to vždy několik, takže činily jakýsi věnec kolem hlavy. (Obr. 4.) — V některých obcích nosily i k muzikám šátky k vínkům, v jiných vázaly si šátky přes jehlice, ale všude po prvních tancích šátky odkládaly.

O zvláštní úpravě hlavy dívčí vědí v Ouřecích (vlast. Úhercích) pod Chlumem. Vdala se do té obce, ovšem před lety, Zalesa-čka.1) Družičky ji vyprovázející měly vínky a jehlice, ale kolem každé jehlice bylo navázáno množství úzkých „pentel" černých s dlouhými konci, že jich byl celý „rundel". Tomu ústroji hlavy říkaly „povětří". Když hoch jeden tanečnici svou náležitě roztočil, vyrazila prý tím svazkem pentlí sedlákovi-diváku dýmku z úst. Stejný nebo podobný účes dívčí hlavy

Obr. 2. Malé děvče v šátku. (Pohled ze zadu.)