pamatují také v okolí Nymburka, dokládajíce, že „holky měly hlavu jako v chomoute".

Družice na svatby i na pohřby vázaly si na účes svrchu vylíčený vínky, k nim pak „stavěly" věnce vysoké, polokruhem od ucha k uchu sahající, podobné věnci nevěstímu. Byly to věnce z umělých květin, z růží a poupátek bílých a červených, a ze svazečků dracounu upravené. Upevnění květin k silnému drátu zakrývala pentle červená v záhyby složená a prostředkem přišitá kolem drátu tak, že poloviny po obou stranách na způsob varhánků k sobě vzhůru se zdvihaly. Věnec postaven na zadní okraj vínku, pod vlasy uvázán tkanicemi; při tom uvazování připevněno hned několik různobarevných „pentel".

Nejpracnější a nejsložitější byla úprava hlavy nevěstiny. Vlasy mívala nevěsta učesány v „žijón". K tomuto účesu vlasy byly opět sče-sány k týlu, ale tu svázány tkanicí volně, aby zbytek vlasů stočený podstrčen býti mohl. Přes ten účes uvázán vínek, k němuž po koncích připevněna zvláštní páska buď vyšívaná týmže způsobem jako vínek, nebo sestavená z pentel tak, že podkladem byla stužka na dva prsty široká, rovně položená a na ni z užších pentliček upraveny a přišity „magronky"; konce pásky připevněny k vínku růžicemi z týchž magronek. Za tuto pásku přes temeno položenou nastrkáno tolik proutků rozmariny, kolik bylo třeba, aby vlasy docela byly pokryty. Konce větévek zastrkány do vlasů, pouze dolejší uzel vlasový byl nezakryt, vrcholky větévek rozmari-nových položeny přes vínek k čelu. Na to vše vstaven věnec, uvázán pod vlasy v týle, v předu na vínku složeny vršky rozmariny tak, aby před věncem „dělaným" (vysokým) činily úzký věneček neboli obrubu zelenou. Za uši, k temeni hlavy zastrčeno s obou stran po kytici z dělaných růží červených a bílých a z dracounu, k nim pak připojen svazeček pentlí různobarevných, později zlatých třásní. (Viz vyobrazení v Čes. Lidu roč. IV. ses. 5., str. 421—422.)

Úplavu hlavy nevěstiny pořizovala vždy žena česáním zvláště se zabývající. Odměnou dostávala mimo máslo, vejce a mouku (čímž za obyčejné česání jí platili) také hojnou výslužku ze svatby. Co stála úprava hlavy nevěstiny, nelze prostě a obecně říci, neb vínek a pentle nevěsta bohatá koupila si jistě dražší nežli chudá. Věnce ochotně půjčovaly dívky bohatší nevěstám chudším, ale jednoho nešetřila nevěsta žádná, a to rozmariny. Té musilo býti vždy hojně, aby hlava byla všecka zelená. Nevěsta neváhala běžeti do města několik mil vzdáleného na výroční trh nebo k obchodnici, o níž slyšela, že má pentle červené „do ohnivá" levnější nežli někde v městě sousedním; pro rozmarinu pak, když nevěstě strůmek doma vypěstovaný nestačil, nebo když jako v zimě nebylo lze jinde jí dostati, pustila se družice, nebo ženich, nebo žena, která měla nevěstu česati, i na vzdálené panství do okolí, kdež ochotný zahradník panských rostlin nešetřil. Tato poslední okrasa nevěstiny hlavy bývala velmi drahá: za svazek proutků platívaly prý často 12 až 16 zl. šajnů. (Při té příležitosti jest mi jedné věci se dotknouti, nežli skončím líčení úpravy hlavy panenské. Vyskytují se mi tu pohromadě slova „vínek" a