S vínkem a věncem panny odkládaly také šátky karmazínové, které „slušely" jen svobodným. Vdaná brala si je jenom zřídka, a to jen na krk; jinak dávaly je do kostelů k potřebě bohoslužebné, nebo rodičům a příbuzným do hrobu, ba spíše je rozstříhaly, než nosily.

Ve všední dni a do práce panny vázaly si na hlavu šátky „na kačenku", „na bětušku", neb i „na telecinku", šátky to ne již pěkné a drahé karmazínové, nýbrž tisknuté, nejčastěji červené. Zdali k nim i do práce braly prosté vínky bílé, šité na způsob bílých čepců uzlíčkových, kterýchžto vínků jen málo se zachovalo, toho jsem se nemohla dověděti, čímž se stalo, že mi není rozřešeno, jsou-li tyto bílé vínky ozdobou na den všední, či ozdobou dívek chudých. 2)

Všední účes svobodných byl prostý jiop nebo dva copy svinuté kolem hlavy.

Hlavním kusem úpravy žen vdaných byl čepec, za svobodna čepců zpravidla nenosívaly. (Viz obr. 5.) Naskytla se sice tu a tam v obcích blíže města ležících žena, která tvrdila, že již svobodna mívala čepec zlatý; když jsem však pátrala po zprávě té dále, vyšlo na jevo, že v celém kraji bylo jen několik dívek, které o poutích a svátcích v čepec se oblékaly, ale že si na znamení panenství na levou stranu čepce připjaly zelený věneček. „Staroušek" v Éepově tvrdil mi, že v nedalekých Kolomutech parádnice čepce měly a. nosily, ale „stařenka" kývala na mne, a aby pravdy nezamlčela a přece manželovi veřejně neodporovala, po straně mi pošeptala, že „dědek houby ví; to prý jen některá ta furijantka si čepec nastrčila, aby ukázala, jaká z ní bude hezká žena." Také prý starší lidé . v Řepově i v jiných obcích na takové všetečnice s úštěpkem pokřikovali:

Obr. 4. Panna ve vínku s jehlicemi.