str. 65
Kde pak té čepili, panenko, za stodolou:?!" Tu již jasno, že některá vviímka pravidlo spíše potvrzuje, nežli ruší.
(Právě tak nemile nesli „staří", když panny a ženy začaly po mode šátky na hlavu vázati pod bradou, místo starého způsobu v týle. Jen prý se po návsi mihlo děvče v šátečku po městsku uvázaném, už se za ním sypala uštěpačná slova: „V šestinedělí, panenko, v šestinedělí?" — Za vdanými ženami prý pokřikovaly:. „Toť vás, tetka, pořád zuby bolí, že se tak balíte?" — Bránili, ale neubránili starých zvykův a krojů proti brnoucí se módě nové.)
Po očepení tedy mladá žena nosívala již čepec zlatý do kostela, na svatby, pouti a podobné slavnosti. Na krtiny, k muzikám a „na táč" ke kmotře nebo vážené příbuzné ženy brávaly čepce bílé, kterých mívaly vždy několik.:l) I na pohřby je nosívaly s bílými „holubinkami" ; když později místo holubinek pracích, vyšívaných dávány také k čepcům bílým holubinky pentlové, jaké u zlatých čepců bývaly vždycky, volily pro tyto čepce na pohřeb holubinky z pentlí světle fijalových. Nosívaly pak na pohřby čepce bílé i za letního vedra i za zimních mrazů (mrzlo-li příliš, vázaly si šátek rovněž bílý na podbradek složený uzly na temeně přes čepec), k oblekům cerým bírým, které také za každého času ročního stejně na pohřeb oblékaly, věrny jsouce starým obyčejům slovanským, dle nichž barva bílá byla barvou smutku. Býval tak bíle oblečen celý zástup žen od malých děvčat až po stařeny; jen panny, když nesly ke hrobu mládence, nebo když mrtvou družku doprovázely, ověnčenou hlavou v záplavě smutné barvy Mlé činily výjimku.
