str. 76
palěstra, šenkýř, šěnkovať, šěnteš, šoza (chaise), šregó, švěčarske, švédské, Šternberk i Šternberk;
b) bývá i téměř vždy, následuje-li j: alija, bulija, orliján, šalvija; jindy: flanyr (flanel), ciment, pergamin, pergaminově, špik (tuk v kostech), ingliša (cukrovinka).
9. e se odsouvá:
a) od kompar. adverbií na -e a na -še vždy: dyl, miň, vic atd. od prv.; krásňěš, pěkňeš, bujňěš, duleš ad.; komparativu adverbií na eji: laciněji atd. vůbec není; jsou jen tvary lacenši, veselši atd.;
b) v subst.: brta; v přejatých subst. pantofl, majstr, pudmistr, pátr.
10. e vkladné a jerové vyskytuje se asi v té míře jako v češtině ; výjimek je málo:
a) uprostřed slov: spsuť zřídka zepsuť, spisu i zepišu, s psem i ze psem;
b) v gen. pl. vkládá se e jen u vzoru město: koleček, kamen, ramen, ale pastfisk, strmisk; u vz. r y b a jen u deminutiv na -ka: stránka
— stránek, branek, atd., jinde všude se připíná koncovka -e: ovce, inhtě atd.
11. e se nevysouvá v subst.: pohřeb, pohřeba.
ě, ie.
1. ie se vždy úží ví (několik výjimek bude vypočteno), jež se krátí: hřich, bida, bite, naščiviť, vracivať; umim, umis, sázim, sáziš.
2. ie se krátí v é v těchto případech: březa, mřeža, mřežka, přeza (i přiza), pěsnička, větr, veko, věčko, na mó věru, v subst. dílo ve spojení: zatrápeny dělo; u sloves: zamnětať, věmnětať, podmnětať se (podkládati se), ale podmitať (orati strniště), odmitať (odhazovati); na-pěká mu (dostává strach), opěkať i opikať, pěčkě (silně upečené hrušky, které se mají dosušiti); — těkať: utěkať i utikať, stěkať se i stykať se, má na něho stěka (vztek), zatěkať, zatykat, přetékat, přetikať i přetykať.
3. Za e jest i: a) snad zdloužením v ie a zúžením: iščerka, pin-kava, Prostijov, tižeť (těžiti);
b) pozdějším tvořením iterativ od sloves s ie již zúženým: naščiviť
— naščivovať, věsvicovaf, obihať — obihovať;
c) v dat. a loc. sing, vzoru ryba u těchto subst.: v izbi, z Bečvi, na Bečvi, v novoti, v dobroti, po rovnoti; v subst. na -n a velmi zřídka analogií subst. na ň a: kovárna — v kovárni a dle toho též strana, na druhé stráni;
d) v imper. plur. bývá i t e místo ě t ě mechanickým připínáním koncovky -t e k 2. os. sing, zapni — zapnite, utře, utřete. .
e) v adverbiích: přeci, zasi.
4. é se odsouvá u všech subst. vz. duša, jež mají v nom. sing, přehlásku: hospoděň, přítelkěň, hoferkěň, kuchěň, kódel, skreš, zář, zem, kolaj i kolaja, škraň i škraňa; u adverbií: zas, krom, skrz, zvlášč a v subst. vrtěl.
5. Jotace klesla v subst.: veza, medveď, gen. sg. země.
(Pokračování.)
|
