str. 79
jedno Dlúhopolče za námi narieka.
117. Popod Javorníčkom sníažik poletuje, necli sa k mojej milej žiaden nehotuje.
Ty muoj milý brate, nechoď k mej frajerke, lebo ťa odnesu v krvavěj košielke.
118. Horičky Turčanské, rozléhájce sa mi, děučence Dolňanské, neúfajce sa mi. Muzika mi hrála
od neděle rána. Hraj, muziko, ešče, mně sa robit nechce. Třeba som chudobný, ale bars som dobrý, ak nemám peňazí, napij em sa vody.
119. Ani som neišol, len ma voda nesla,
daj mi prenocovať, moja nejmilejšia. Dala prenocovať, na holej lavici ležať mi kázala. Nech ťa Parom vezme i s tvojú lavicú, jdem si k tej, čo mi dá i podhlavnici!. Ideme, ideme, kdě to světlo hoří, je tam švarnuo děuča, ono nám otvorí.
120. KecT si chodili do nás,' bou chodníčok hladký, a teraz nechodíš, teraz chodia statky. 2)
1) Turč. 2) dobytek. "
121. Na hoře pták,') pod múrom ') rak, ve vodě rybečka, postel mi milúčka, puojdeme spať.
1J Valašská. 2) pode zdí.
|
Příspěvek k doplnění názvosloví českého tkalcovsíví z okolí Želiva.1)
Podává Heřman Alferi.
Sukadlo má v prodloužených protějších stěnách truhlíčku, jimž říká se ručičky, konce pohyblivého břetena, s nímž je pevně spojen přeslínek (přeslínku tvaru hruškovitého říká se hi-u ška).
Cívky jsou buď outkoví nebo vosnovoví. Outkové cívky papírové zhotovují si tkalci sami z obyčejného papíru tenkého, který se navíjí několikrát na břeteno, aby byl náležitý otvor a slepuje se mazem. Pro vosnovu jsou cívky velké dřevěné. Přadeno, jež má se uvíjeti, vloží se na kotouče, které otáčeti se mohou kolem cejnku (dřevěná osa-prut): zastrčeného do otvorů šráku. Přístroj tento sluje uviják. Uviják, jak, vyobrazen je na str. 36., č. l.roč. IV. č. L., je spíše pro soukání bavlny.
Předek stavu sluje čelo. Lávka, na které tkadlec sedí zástavem, není pošinutelna. Do ozubů cukovýho kola zapadá cuká (od slova.
1) Viz článek: J. a A. Jakubec „České tkalcovství rukodílné", Č. Lid IV. č. 1.. str. 34. a příslušná vyobrazení.
|
