Písemných památek po Adamitech je po skrovnu. Jednak co měli psaného, jakož vše týkající se jejich vyznání, nad obyčej tajili, jednak v čas stíhání bylo mnoho jejich písemných památek pobráno a většinou zničeno. Za to by se spíše našla na farách i v některých zámeckých archivech východních Čech akta o tom, jak Adamité byli vyslýcháni. Než i tu nešetrností zničeno mnoho takových protokolů. 2)

Tuto podávám opis listiny, kteréž jsem neměl náhodou po ruce, když jsem psal výše' citovaný článek. Listina ta pochází ze zabavených papírů adamitských, z panství chroustovického. Je to dle všeho návod, jak by Adami ta při výslechu měl odpovídati. Není v ní ani jediného jména. Dle písma pochází z 1. polovice tohoto století:

Jak ti říkají? Já jsem si žádné jméno nedal.

Jaké máš náboženství? Žádné.

Máš otce? Já si nic nepřivlastňuju.

Jsi ženatý? To nevím, co to je.

Jsi chalupník? Já se k ničemu nehlásím.

Odkud jsi? Já jsem z toho, který je,ve mně a v něm, to je život věčný.

Byls vojákem? I taky bojovala pravda proti lži.

Chodils do školy? Já se neustále cvičím.

A kde se cvičíš ? Y tej věčny moudrosti a v pravdě.

Věříš v Boha? I marné doufání, v pahorkách a v horách.

Znáš-li Boha? Neznám.

Chodíš do kostela ? Já z něj nevycházím.

Jak jsi dávno takový? Jak jest dávno věčnost.

Z kterého panství? Z toho věčnýho. ' Z koho to máš ? Ze sebe.

Proč pak nedáváš s Pánem Bohem? Já jdu sám.

Co pak děláte, když se sejdete dva nebo tři nebo čtyři, pět? Pracuj em v duchu a v pravdě.

Ty to máš z toho a toho — — ? Zdaliž může strom stromu ovoce dáti?

Jak pak se modlíš? Bez přestání.

Kde ses zrodil? V tom, který nemá ani počátku ani konce.

Co pak je ten svět? To nesoudím.

Znáš tuhle literu? Já to vidím, že jest to černý na bílým.

Jseš svobodný? Já jsem sám.

Jsi-li pak člověk? Nejsem". .

Máš-li pak rozum? Nemám.

Jak pak jsi sem přišel? Příchodem.