se už chasa „rodičování" — tak ten zvyk jmenují — takže v některých vesnicích už jej úplně přejaly od chasy — děti.

Asi těmto podáním byl tedy nejstarší názor v životě ve vejci podkladem- Na původ se během času zapomínalo, zůstala sama věc: vejce jest vzácný dar a vejce má samo v sobě i léčivou moc. V tom byl zas odedávna znamenitý zdroj nových, mladších podání o vejci, zejména pak jeví se tak v chodském podání vejce dál darem, a to darem po smyslu našem, přiměřeným neb aspoň neodporujícím názorům novým.

„Vejce je celá almužna," lichotí si z toho přesvědčení sebevědomě hospodyně chodská a proto nedostane od ní vejce než pravý žebrák, který jistě beze své viny musí chodit s mošnou a při tom počestně žije, zejména žebrák ustaraný nebo neduživý; ale takový je dostane na chodském statku často. Vejce od kuřete — první — patří vůbec žebráku.3)-

Kam přijde dítě ponejprv „hejtu" (na návštěvu), má dostati vejce. Zdá se, že pocta tato patřila na Chodsku původně i dospělým, vůbec milým, vzácným hostům. Kíká se dcdnes, přijde-li někdo do domácnosti po dlouhém čase: „To abychom přinesli vejce!"

Když jde chodská kmotra pro dítě ke křtu, přináší mísu mouky a „podle možnosti" tolik a tolik vajec. Kmotra ze statku nosívá jich půl. kopy. To jest poctivý zvyk na Chodsku, na nějž nesmí žádná kmotra zapomenouti! Snad znamenal původně dar těchto nejcennějších potravin,, že „kmotry",4) vcházejíce s dítětem ve svazek kmotrovský, berou na sebe povinnost i dítě živiti, kdyby třeba bylo.5)

Cenné a zrovna uctivé darování jest také hlavně obsah většiny dosavadních chodských podání o červených vejcích. Tak zase zvláště příbuzní musejí dávat červená vejce příbuzným dětem: přede všemi připadá ta povinnost zase kmotrám.

V posledních dnech svatého téhodne, když už umlkne na vesnici chodské zvon, nahrazují jej úplně vážně „dukáči" dukáním na dukaěky (řehtačky). Smluví se k tomu úkolu jistý počet hochů, ustanoví si, koho ještě mezi sebe vezmou, zvolí si jednoho, jenž dělá „kápo" a pokud dukají, všichni společně noclehují. Když jsou se svým úkolem hotovi —¦ na bílou sobotu ráno — rozdělí se a obcházejí dva a dva: jeden s košíkem na ruce, druhý s dukačkou, odznakem své „práce" a vybírají si mzdu: vejce na „červený vejce", o něž se potom společně všichni rozdělí. Dostávají i u chalupníků po dvou, po třech i více.