na něm jedl podplamenici. Poněvadž u něho kůň se zastavil, rozuměli tomu poslové, že on jest ustanoveným chotěm Libušiným, a klaněli se mu co králi. Od té doby dostala ves Stradouň jméno vsi královské, Königsdorf, a poněvadž Přemysl, odebrav se do Čech, slovanské obyvatele povolal tam za sebou, osazena jest vesnice Němci. Na místě, kde poslové Přemysla našli, stojí nyní kaplička, a. ve vsi ukazuje se také někdejší statek Přemyslův, náležející nyní rodině Reischů, skoro uprostřed vsi. Na tomto statku byl prý až do třicetileté války zlatý nápis, který se na příběh Přemyslův vztahoval, ale tehdejší hospodář otloukl jej z mrzutosti, poněvadž když tehdáž cizí vojáci leželi ve vsi, všichni ze zvědavosti se seběhli do jeho dvoru a byli mu obtížní. Na někdejší jméno Königsdorfu (Stradouň) vztahuje se doposavad název jakéhos bývalého lesa „Stradě", který nyní vymýtěn jest a vzdělán na pole.

Jak je sobě vyložiti tento podivný úkaz, objevení se pověsti o Přemyslu oráči najednou v Pruském Slezsku, v ústech lidu německého? Myslím, že postačují k tomu asi následující okolnosti. Dle Palackého Dějin českých (II. 434, 437) náležela obě nynější města Hlubčice a Osoblahy, tedy jistě i vsi tuto zmíněné, mezi nimi ležící, druhdy ke knížectví opavskému čili starožitné župě Holešické, tedy k Moravě. Prvotní obyvatelstvo jejich slovanské nebylo tedy národu polského, jako v ostatním pruském Slezsku, nýbrž českého, i není pochyby, že pověst o Přemyslu a Libuši byla v živém podání lidu rozšířena všude, jak daleko sahal národ český pod panstvím rodu Přemyslova, tedy i v tomto nejkrajnějším cípu národnosti české. Nynější pak obyvatelstvo německé nepochází z Němců přistěhovalých (ačkoli obyvatelé sami to myslí, soudíce nejspíše dle příkladů jiných v sousedstvu), než jsou to poněmčilí potomci někdejších Čechů, kteří zachovali dotud pověsti svých otců. Ostatek jest přemístění pověsti pomocí národní etymologie, známé z mnohých příkladů podobných.

Jsou-li rodiče již staří a buď že některý pro neduh nějaký nebo pro sešlost tělesnou těžkým povinnostem hospodářským dostáti nemůže, odevzdají synovi statek čili „dají mu kontrakt". Eodiče, majíce odbyti ještě některé jiné děti, přejí si a požadují, aby syn tolik a tolik tisíc vyženil, aby z toho i ostatní dítky své mohli vybyti. V takovém případě říká se, že synovi v té a té částce statek „pouštějí". Jestliže tedy syn nevyžení tolik, v jaké částce statek mu byl puštěn, odvede, co s nevěstou obdržel, ostatní na statku hypothekárně se pojistí.