riic by neprospěl pouhý odkaz na stránky její. Píše tedy: „Bei allen Nationen sind überhaupt die Zeitalter, die Uranfänge und Fortschritte stets sorgfältig zu sondern und gesondert vor Augen zu stellen. Bei Herstellung eines kulturhistorischen Museums ist nächstdem ein Fehler zu vermeiden, welcher fast sämmtlichen bis jetzt vorhandenen Mu-.seen anklebt und der auf der einen Seite die Übersicht des Ganzen erschwert und auf der anderen das minder wichtige dem wichtigeren unterzuordnen uöthigt. Es ist dies der Überfluss an Einzelnheiten, der gemeiniglich aus dem Bestreben entsteht, um recht viel Masse, recht viel Pracht- und Schaustücke zu besitzen, recht grossen Raum einzunehmen. Der Zufall führt oft ein und dasselbe Stück in zahlreichen Exemplaren, welche freilich zuweilen in unbedeutenden und unwesentlichen Einzelheiten von einander abweichen, einem Museum zu. Anstatt nun in solchem Falle das Besste und Wesentliche auszulesen und dem Ganzen am gehörigen -Ort einzuverleiben, wird oft ein etwas weniger glänzend in die Augen fallendes Stück beseitigt und den neuen Ankömmlingen ein ungebührlich grosser oder passender Platz eingeräumt, nur um mit der Menge prahlen zu können. Der grosse Haufen staunt dann freilich und nennt diesen Überfluss Vollständigkeit, während der Kenner und Forscher, dem •ein Museum der Codex probationum der. Wissenschaft ist, das Nothwendige und Unentbehrliche oft schmerzlich vermisst. Es ist daher nothwendig, dass die sammelnden Beamten im Voraus das ihnen anvertraute Museum nicht als einen ihnen zur Bewahrung übergebenen todten Schatz betrachten, sondern dass sie dasselbe als ein organisches Wesen ansehen, dessen weitere Ausbildung und Erziehung zur möglichsten Vollständigkeit ihnen anvertraut ist. Die Beamten müssen am besten wissen, welches die unvollständigen und lückhaften Theile des Museums sind, sie müssen das Bild des vollendeten Ganzen stets im Geiste oder auf dem Papiere vor sich haben . . . ."

* Zakládejme místní kuihy pamětní. Bylo by zbytečno dlouze široce odůvodňovati, jakou důležitost mají tyto knihy. Uvedené vybídnutí píši po dojmu, kdy několik nás prohlíželo s podivem

„Pamětní knihu obce Vinaříc a okolí", kterou právě dokončil a vkusnou ňpra-vou vyzdobil akad. malíř p. Ferd. Vele. Sebral materiál předhistorický, historický i z doby přítomné, vše, co se týká Vinaříc ať po jakékoli stránce. Opisoval, maloval, vkládal výstřižky z novin, časových knih atd. Je to kus poctivé sběratelské i badatelské práce, jež budí uznání a zároveň touhu, aby každá obec našla svého Velce! Kniha bude stále doplňována a věnována bude Museu ve Slaném. Právem připomíná Vele v předmluvě, že by se snaživé naše učitelstvo mohlo ujati práce podobné, důležité pro místní topografii i podávající příspěvky k historickému a statistickému studiu českému vůbec.

* Havlíčkovy zápisky o slovanském bájesloví. V literární pozůstalosti K. Havlíčka,v chované v bi-bliothece Musea král. Českého v Praze, uložen je také sešitek s nápisem „Slovanské bájesloví, K. Havlíček." Dychtivě jsem pročítal tento svazeček, doufaje, že snad tam bude něco samostatného. Zatím jsou to většinou jen výpisky z rozmanitých tištěných statí a knih

0 bájesloví slovanském pod těmito záhlavími : Rusalky, Radgost, Hostýn, Lada, Svantovít, Obětování, Hamboh, Melu-zina, O posledních věcech člověčích. (Tuto vypsána z Kollára I. 26 píseň: „Keby mi zomrela moja stará žena, dau by jej do hrobu celý bochník chleba".) Dále výpisky: Ctění bohů vůbec, Ca-rovnice (kouzelnice), Koleda, Pikulík, Peklo, Zvězduch (Zvězduk). Zajímavý je záznam: „H e j k a d 1 o, H ej k a 1. V Prachenském kraji (farář Štěpán, v Musejníku 1834, str. 186) se o nich hájí, že jsou strašidla nejvíce lesní, však

1 jinde za pocestným povolávající: Hej, hej! Běda tomu, kdo by dle povolávám zaměřil cestu; nejlíp přej jíti započatou cestou a nevšímati sobě hejkání. Já jakožto klučík doma slýchával o Hejkalech (u nás hejkal) že v noci v lese na pocestného pokřikují: „Hej!" Odpoví-li též „Hej", tu mu to na záda sedne, ale ničehož nevidí, ani omakat může, jen tíži cítí, sotva to vleče, jak ale překročí první stavení, tu tepřv Hejkal seskočí (totiž tíž tato mu odpadne)." Další nápisy: Upíři a viďmy, Běsi (Ďasi), Pálení ženských, Vesna, Vodník neb hastrman, Rusalky (podruhé),