těm odíváme. Ozdoby se přimítají: obtáčky (jimiž vrkoče a jiné obtáčejí), tkanice [šňůrky], podolkové, prámové [límcové], trápení, výložky.«*)

Z krojových těchto názvů v celkovém líčení Komenského zajímají nás jména: rubáš, obléčka, čechli k, podvika, halena a točenice. Názvy těmito dokazuje Komenský, jak dokonale znal podstatu lidového kroje moravského i s původními rázovitými názvy. Rubáš (rubá č), název všeslovanský, patří mezi nejstarší částky lidového oděvu ženského. Bylo to plátno sešité, ovinuté bez složitých střihů kolem těla asi do výše paží se závěsy prostými, petlicemi na ramenou. Z dokladů staročeských, počínajíc věkem XIV., zajímavý jest a, pokud se týče stáří lidového šatu dotčeného, jest důležitý stesk mistra Husi: »A již rubáši skoro i u sedlek budú vypověděni, každý chce choditi v drahém, v krásném a v pěkném a rozkošném ruše . . .< Betlémský kazatel touží, že prostota mizí odevšad i v Cechách z kroje lidového, selského; že i selky shánějí se po rouchu novo-tářském, drahém, pěkném, zbavujíce se starobylého rázovitého šatu svého, rubáše, úboru starodávného,'pro lidový kroj český charakteristického.**) A hle! V Cechách udržuje se název rubáš po úboru již vyhynulém při pojmenování košile pohřební, do rakve. Za to na Moravě místy a na Slovensku podnes nosí ženy starodávné rubáše (rubáče). Netržitost dokladů staročeských z doby nejstarší, kdy jen se mohlo slovo vyskytnouti (nejstarší slovníky), závažné svědectví Husovo a svědectví jiná, že rubáš jest oděv selský, prostý, lidový, z hrubého plátna, i posavadní lidový kroj na Moravě i na Slovensku nade vši pochybu jasně ukazují, že rubáš byl od pradávna nošen od žen českých. Komenský dobře se rozpomínal na základ kroje lidového u svých rodáků, když na prvním místě ve svém výčtu uvádí rubáš!

Aby se zakryla ňadra a plece nad rubášem, dosahujícím jen po paže, odívaly se ženy ozdobnějším úborem, z látky jemnější, tenčí, vra-pované, s výzdobou při švech kolem krku a na rameni, oplečkem čili oplečím, podle lidové etymologie (jako by od oblékati) oblečkem, jež zakrývalo od rubáše, sahajícího ku pažím, zbývající nahoru ke krku hoření část těla, ramena a dolní část šíje. Oplečka, oplečí, opleček i v zdokonalené pak úpravě ozdobné rukávce je rovněž prastarý a primitivní oděv žen prostých českých. V nejstarších slovnících českých bývá slovo armilla (náramky) přeloženo pravidelně oplečie, opleček. Názorně svědčí slovník Vodňanského, že nazývá se to, čím ženy ňadra odívají, »voplečí«. Rovněž tak a docela shodně vykládá Tomáš Rešel Hradecký ve slovníku, že »mamillare« znamená »prsník, voplečí, rukávce ženské«. Z dokladů slovnikárskych vysvítá, že oplečí a rukávce byl ženský oděv, týž, s jakým se podnes setkáme v československém kroji lidovém.

Vedle názvu »oplecko« doloženo je v památkách staročeských slovo souznačné . »r u k á v c e«. Tento druh oděvu mínil Dalimil, když líčí,