kterak uvidel Oldřich Boženu, ana stojí pri potoce, perouc, bosá a neměla na sobě »rukávkóv». Rýmuje doslovně: »Uzřě, že sedlská dievka na potoce stáše, bosá i bez rukávkóv rúcho práše.« Představoval si Dalimil, kterak prostá dívka Božena při prádle byla oděna jen rubášem, základním šatem ženským, bez oplečka, »rukávců«, totiž bez roucha, kterým ženy jindy pokrývaly obnažená ňadra a šíji, t. j. nezahalenou hořejší část těla, ježto rubáš, zavěšený petlicemi na rameni, sahá jen asi pod paže, nezakrývaje ňader, ramene a raky.*)

Jako podnes nosí ženy na Moravo a na Slovensku oplecko (rukávce), tak i ženy všude po Čechách podle bezpečných svědectví za starodávna odívaly se týmž oblekem. Vyčítá vrstevnicím ženám v Praze Milic, jemuž se nelíbilo, že vyšnořovaly se »oplečkami«. Tím zajištěno, že také po Cechách a (poněvadž Milic v Praze kázal a brojil proti marnivosti ženské) v samé Praze oblékaly si ženy oplečí, oděv, jaký podnes po letech a letech udržuje se v některých krajích moravských a pravidelně na Slovensku . . .**) A tento tedy původní, základní ženský oděv lidový znal z domoviny Komenský, když snaže se vyčerpati lidové názvy krojové, uvozuje v souvislosti věcné rubáš a oplečko a tím bezděky zachoval nám jeden z nejvážnějších a nejspolehlivějších dokladů o stáří tohoto úboru ženského v lidovém podání československém ! Název ô e c h e I, od Komenského v dalším popisu zaznamenaný, rovněž podnes žije a trvá i s oděvem ženským lidovým na Slovácku.

Jde o název kroje lidového p o d v i k a. Prof. Koula ve své studii o kroji slovenském v Českém Lidu popisuje zvláštni druh »šatky« v několika zapadlých a od kulturního ruchu vzdálených vesnicích u Gičman v Trenčansku, pruh látky vyzdobené, kterým si ženy ovíjejí hlavu. Nazývají tuto šatku »p o d vika«."]") Doklady staročeskéff) svědčí, že také tento druh obleku byl po zemích českých obecně znám. V Mamotrectu zapsány jsou »loktuše neb p o d v i k y«. A hle ! Komenský mezi rouchem ženským, přikrytím hlavy, jmenuje v souvislosti opět věcně »č e ch lí k, roušky a podviky«. Staročeský název, souhlasný s názvem polským, nasvědčuje, že nosily ženy české podobný asi šat, jehož přežitek podnes dochoval se na Slovensku se všemi jinými kroji starobylými. Uvádí-li ještě Komenský týž název mezi jmény, označujícími šat ženský, je nám to svědectvím, že oděv ten v dobách, kdy Komenský ze vzpomínek na domovinu těží při popisu lidových názvů krojových, nosily i ženy na Moravě, na Slovácku. Pro dějiny kroje lidového u nás svědectví významné a bezpečné.