Od krojů lidových, jež Komenský tedy znal podle tvaru i názvů, jdeme k lidové kuchyni. V Českém Lidu XX. 218 uveřejnil Dr. Volí časovou vzpomínku, jak proti českým koláčům s tvarohem, které pekli s odbytem čeští exulanti ve Freiberce, postavil se r. 1640 na odpor německý cech pekařský. 2e by byl Komenský labužník, chtivý mlsných krmiček, nenašli bychom dokladů v neklidném způsobu života jeho, bez přepychu a marnotratnosti, ale lidová jídla česká dobře znal. Poučuje o názvech jídel, rozepsal se totiž, jak praví, o rozdílech koláčů, jež v podivuhodné shodě s dnešními názvy lidového pečiva svátečního a i všedního, oblíbeného jmenuje vedle panských dortů a paštěk — podle lidových zvyklostí: oplatky -(na něž staří mívali oplatnice, formy uměle krášlené ozdobou i nápisy), koblihy, báby, Boží milosti.*)

Vede nás Komenský do rodinného života lidového. V Informatoriu školy mateřská živými barvami maluje, jak matky vychovávaly děti podle starých tradic, zděděných po předcích, se starodávnými říkadly, zábavkami, ukolébavkami, konejšivými hrami, jejichž ohlas podle Košťálová Dětského Věku a podle Bartošových Našich Dělí a Vyhlídalových studií často se ozývá podnes v domácnostech našeho lidu při chování a tišení, kolébání dětí, docela a skoro doslovně se vzpomínkami a pokyny Komenského. Poslyšme jen a srovnávejme, jak Komenský rozhovořil se o českém dětském říkadle : »Kuta lysá, kde's běhala? Do kuch y n k y. Co's tam měla? Tři buchynky. I hl e, kdyby děťátko sedělo, toho by nemělo.« A líbivá se to dětem (pokračuje Komenský) tak dobře, že nejen umlknou snadně, ale i rozesměji se. V Čechách také pleskajíc dětem ručičkami zpívávají (Komenský píše doslova): »Gundy cundycundiôky, dal nám Pán Bůh ručičky, aby nožičky běhaly a ručičky dělaly« etc. a vidí se patrně, že prý se to dětem líbí; protož se jim toho přáti má.«**)

Znalci lidové výchovy dětské dnes sbírají z lidové tradice doklady, jak se učí dítě mluviti, správně vyslovovati. Snad netuší, jak výborně opět ve shodě s dnešním lidovým podáním vystihl tuto stránku při výcviku dětské mluvy Komenský, jak znal věty škádlivé pro výřečnost dětem i na zábavu dospělým. Navádí doslova v Informatoriu : »Při tom však vždy šetřiti, aby k jadrnému a ostrému vypovídání přidrženi (děti) byli. K tomu pak ostrému a hbitému vypovídání můž' se jim nejspíš žertem pomoc činiti; ku příkladu: »Nu, kdo lépe (neb spěšněji) vypoví: Petře, nepřepepři pepřem pepřeného vepře.« Item prav: »Železo zaželezilo-li je se či nezaželezilo?« Též: »Rci: Nabuchodonozorova socha«, což v rychlosti podle Zámrs-kého vyslovovala i matka, nemohouc pojmenovati svého synka Nabucho-donosora: Na dvou nohách sochor !***)