J. A. Komenský, znalec lidového podaní českého. 373

zná »šetka, skřítka, diblíka«, přirovnávaje tyto bájeslovné bytosti ěeské rovněž k římským.1) Táž jména uvozují v dlouhé řadě domnělých božstev Tomáš Pěšina z Čechorodu,2) Bolelucký3) a po nich mnozí jiní, druh od druha čerpajíce, jako na př. J. Kořínek, jenž velebí Horu Kutnou, která prý »se tím honositi může, že se nikdy slepým, němým, hluchým a od lidí dělaným modlám neklaněla. Nikda domácích šetků, skřítků a diblíků nechovala, jim nekouřila . . . «4) Patrně buď z doslechu nebo z četby něco věděl o jmenovaných bájeslovných zjevech.

Ve Dveřích jazyka otevřených r. 1633 prozrazuje Komenský, že jako pravý syn a odchovanec doby svojí věřil, jak bytosti tajemné, skřítkové a hospodáříčkové v tehdejších domácnostech tropí neplechy, škodí, škádlí i prospívají, ale vyhlašoval jejich působení za účiny čertovské, ďábelské. Praví doslova: »Zlí .duchové ukazující se obludy šlovou, bouřící v tvrdé noci příšery posluhující, skřítkové a hospodáříčkové. Kouzelníci s čerty pohrávající kouzly svými sebe i jiné třeští. Ale běda ďáblu, i (nedají-li spolkům výhostu) společníkům jeho! do pekelného ohně zastrčení budou.«5)

Znal Komenský z lidového podání i ochranu proti moci skřítků, totiž známý čarovný vzorec, pořízený jedním tahem ruky, kterému dnes říká lidové podání můří noha. Komenský jmenuje to: skřítkova noha. Navádí, že prý neškodí dítěti dávati křídu do rukou, aby sobě po lavicích, po stole (neb tabuli obzvláštní jim k tomu dada) malovali a škrtali, jak ehtí, a co chtí a mohou, čáry, kříže kolečka, skřítkovy n o h y ... . Již pak nech to k tomu podobné jest neb není, na tom nic nezáleží, jen ať oni delektací a kratochvil svou s tím mají.6)

Zachoval Komenský také o můře, morousovi několik zmínek, ovšem zase bezděčných. Zapisuje pořekadlo o lenivém, s narážkou na vplížení se můry na vyhlídnutou oběť: »Vleče se co můra.« Ve výkladu o zločincích v řadě jiných, mučených a popravovaných odsouzenců, jmenuje ty, kdož byli podezřelí a odsouzení pro vampyrismus, pro čarodějství: >Zloděje zajisté věšejí. Vražedlníky a vrahy do kola pletou. Vrahy otců svých s hady do měcha zašijíce, pohřižují; baby čarodějné, můry a žháře [paliče] na hranici pálí.«7)

Komenský dobře vystihl slabizny pověr svého věku, ale proto přece obrazně slovem používal obřadů pověrečných ve svých spisech. Na př. ve vážné theologické polemice se Zwickerem z cista jasná chce protiv-