str. 431
Patientia:
Ach není to věc nemožná, Než rozmařilost lidská, Která učinila mnohý Od cnosti Apostaty, Když každou věc drobet těžkou Zavrhli, jako nemožnou, Jest ovšem cnost nesnadná, Ale však chvalitebná.
Lipironeus:
Víš o tom, bohyně, dobře A to v Školách učíte, Že nejsme žádný bohové, Ale smrtední lidé. Pročež těla smrtedlný, Nižádné věci odporný, Nemohou rádi nésti A moc bolesti snésti.
Patientia:
Že smrtedny těla lidský Jsou, tomu neodpírám, Než tak nejsou hrubě křechký, Toť já jistě povídám, Ale byly by dost mocný Snášeti všeckno odporný, Kdyby nebyly větší Mnohem mysle nemoci.
Nemoci, které truchlivou Působí lamentací, Kterážto na kavalíra Statného nenáleží, Co jest medle nemožného Člověku, neb prve toho Lidí dost učinilo A vidíš činit mnoho.
Lipironeus:
Běda mně zarmoucenýmu, Stojím mezi neřestmi V prostředku, však mi přichází Ještě s historijemi. Sám se sotva pamatuji, Ta mně táhne na paměti, Přikladu starožitných Nemohu znát přítomných.
Patientia:
Zdaliž velké, v zarmoucení A přehořké bolesti, Nepřináší potěšení Starožitné paměti? Když si na ně vzpomínáme, Skutky jejich rozjímáme, Kteří věci podobny Snášeli silnou myslí.
Lipironeus:
Ale vidím kavalerů, Málo k nasledovaní, Protož co jim pomáhají Takové vzpomínání? Předkládáš sic chvalitebný
A mluvíš dost věci slavný, Ale velmi vysoký A nad člověka vyžší.
Patientia:
Proč pravíš, že nad člověka Jsou ty věci vysoký. Nepředkládám tobě bohův, Ale lidí příklad..
Lipironeus:
Vím, že mi předkládáš lidí, (Ale nemnohých) příklady, Které učinil někdy Zřídka člověk některý.
Ale věci velmi řídké Jsou ničemuž podobné, Mezi Phoenikem, Chymaerou, Malý se rozdíl najde, Následují těch sentencí Jenž Ghymeru za nic drží, Ne, kteří v Siciliji Vrch jeden tak jmenují.
Patientia:
Zdaliž se předkládá tobě Phoenix k následování, Ale mnohých kavalérů, Chvalitebné činění. Neb skutky čím jsou řídčejší, Bývají tím víc vzáctnější, Pročež jiným podobný Buď kavalír udatný.
Lipironeus:
Vidím, že radíš věc jednu Z nemnohých činiti, Ale já sem jeden z mnohých, Kterak to může býti?
Patientia: Lépěji abys žádného Pravil sebe, než jednoho, Tot bych raděj slyšela, Žádného raděj měla.
Lipironeus:
Nechciť(ačjsemdosti bídný) Žádným býti na světě, Proto že nad nic horšího Nenalezl jsem. ještě, Ale co se přihodilo, Někomu náhodou stalo, Ty chceš, bychom to taky Činili všickni hnedky.
Patientia:
Nej ní cnost, který náhodou Provedl skutek ňáky, A co casus dal jednomu, Nevztahuji na všeckny, Ale co cnost dala všeckněm, Na jednoho potahujem, Na všeckny bych potáhla, S jedním dost práce velká.
|
|
|
