str. 433
Patimtia:
Dobře jest. Již o tvém zdraví Mám velikou naději, Poslechni ty mé raddy A nechtěj naříkati.
Měj nedlouhou patiencí V té tvý těžký lamentací. Dosáhneš spomožení, Měj za tím potěšení.
|
Lipiron Patiencí, velkou svou žalost oznamuje, a ji za pomoc žádá. Touž notou.
Ach já nešťastný kavalír U veliké milosti, Naříkám aniž přestanu, Na to vrtkavé štěstí. O marné lidské naděje, Divně mi se v světS děje, Tak dlouho srdce těším, Dokavad echo slyším.
Jsouc v mladém věku postaven, Toho jsem se nenadal, By tejny Amor svou mocí Tuto lest o mně skládal, Dovedl tak mnoho sobě, Bych byl poddán jedné dámě, Ješto mně vždy svou mocí Trápí ve dne i v noci.
Představil jest mi před oči
Převelmi krásné dítě,
V tom Venuše syna svého
Navedla na to hbitě,
By on střeli své prudkostí
Všeckny ranil mé vnitřnosti,
Prostřelil srdce smutné,
Je trápíce náramně.
Provedouc ten kvalt nade mnou,
Nechce mi dovoliti,
Bych mé ze všech nejmilejší
Moh' se v tom vyjeviti,
Její jméno přede všemi
Jmenovati a hlasití,
Snad z takové známosti
Moh bych milován býti.
Ach ty vzáctná Patiencí, Ochrano všech ztrápených, Nezamítej suplicací Těch clientů tvých věrných, Propust je někdy z zármutku, Neb to bude na památku, Že v veliké bolesti Dosáhli milosti.
Patiencí sladké jméno, Však trpké skusovaní: Prosím tě pro bohy všeckny, Nechtěj být dél mou paní. Quitiruj mně z povinnosti, Bych mohl užit veselosti, Suppliciruj k té dámě, Která mvm srdcem vládne.
Když patřím na cnosti její, Které ji osvěcují, Alabastrové ručičky, Sokolové očičky, Tu nesmírnou spanilostí Bývám uražen v milostí,. Tak že nevím zmámený, Jsemli ten, čili jiný.
Nemohu k sobě přijíti Někdy za dobrou chvíli, . Milostí prudce obklíčen, Bývám jako umrlý. Srdce mé mladé zemdlené, Mívá živnosti na mále. Však mně to potěšuje, Že se to pro ni děje.
Pro tu, jenž toho hodná jest, Dáma nejspanilejší, By jeden každý kavalír Snášel všeckno nejtěžší. Jáť si to kladu za štěstí, Že jsem trpěl ty ouzkosti, Pro tu, který mé srdce, Víc nežli sobě přeje.
Ačkoliv tormentyrován, Jsem na ten čas již dosti, Však bych to chtěl mile nésti, U veliké žalosti, Bych mohl toho užiti, Vzáctný dámě známým býti, Jak srdce mé upřímné Touží po ní náramně.
Však toho -užit nemohu
Z veliké mé hlouposti,
Bych se mohl vyjeviti
Takové spanilosti,
Jak bych chtěl být každou chvíli
K službě obligirovaný,
Líbat ručičky bílý,
Líčka velmi spanilý.
Ach ty Venuš, krásná dámo, Bohyně všech milostí, Poněvadž to jméno dáno Od jiných bohyň množství, By Amanty spravovala, ,... Zamilované řídila, Paní mocná v žalosti, Fortuno v milosti.
|
|
