str. 434
Vzhledniž, sníženě tě žádám, Z výsosti nebeské, Na mně příliš strápeného V lamentací přetěžké, Jejíž content prozbě mé Učiň rány kvaltem dámě, Nešanujíc mladosti, Její spanilosti.
Tu jenž mi bohové přáli, S poctivostí viděti, Její mravy prkně patříc, Všeliké qualitety, Kterými jest ozdobena, Alpha, Bitta, Kappa, Lambda, Toí jest to jméno slavný A titul její vzáctný.
|
Patientia činí přímluvu k Venuši za Lipirona. Spívá se jako: Hledal jsem pomoci v světě.
Bohyně milosti, vzáctná Venuše, Vysliš supplikanty, žádosti naše,
Kterou Patiencí
A v těžké nemoci
Patient činí.
Za něho já prosbu, Patientia,
Činím k tobě, Venus, vím, že milost tvá
Neodepře toho,
Ale nemoc brzo
Uzdraví jeho.
Dosti jest ho trápil Cupido syn tvůj, V srdci jeho střelil přeostrý šíp svůj,
A to pro milého,
člověka jednoho,
Velmi krásného.
Provedouce nad ním ten qualt ukrutný Nechtěl mu pomoci učinit žádný, By mohl dojíti Lásky krásné dámy, Známým jí býti.
Ale trápil srdce svou mocí stále, Tak že neměl více veselý chvíle,
Ale ve dne v noci
V těžké lementaeí
Naříkal smutně.
Jsouc ztrápený všecken velkou milost Chodil co umrlý v těžké žalosti! A některou dobu Padal často v mdlobu, Všecken zmámený.
A když dál nevěděl, co má počíti, Počal v desperancí na smrt mysliti, Chtěl raděj umříti, Nežli smutným býti, Dýl se trápiti.
Anno bylby toho dovedl snadno brzo, Kdyby ho nesvedla Pobožnost z toho, A druhá Upřímnost, Na světě velká cnost, Které za něho —
Tož k tobě volají, a prozbu činí, Toho dokládají, že jest upřímný
Tý, kterou miluje,
A jí více přeje,
Nežli sám sobě.
Ale o tom mnoho mluviti, O milosti jeho a upřímnosti,
Víť dobře Kupido,
Jaká mysl jeho
Času každého.
Že nejní hodinka, nejmenší chvíle, Aby na svou milou, nemyslil stále,
Že vždyckny spomíná,
Kdyžkoliv nevídá,
To dítě zlaté.
Anno někdy nejní sobě přítomným, Když jeho myslení jsou v srdci jejím,
Chodí co zmámený,
Všecken obklíčený
Milostí její.
Tak že se na něho dobře trefuje, Což pověděl Cato, že více duše,
Tam jest, kde miluje,
Než kde obživuje,
S nímt se tak děje.
Pročež ty Venuše, jak jest upřímný, Vidíš, jeho srdce, k té dámě krásný,
NetrapiŽ ho více,
Jeho smutné srdce,
Ale slituj se.
A učiň přímluvu k tvému synovi A oznam též prozbu mou Amorovi,
Ať ho polituje,
Víc nezarmucuje
V těžkém trápení.
Ale ať ji raní, pro kterou trpí, Jestli že mu bude, chtíti dát zdraví,
A ať jí oznámí
Jeho srdce smutný,
Kteréžto pro ni —
|
|
