str. 435
Láskou velkou vadne, a touží po ní, Žádajíc s ní v lásce do smrti býti,
Jedno srdce míti,
Jestli bude chtíti,
Upřímnost znáti.
Jestli nechceš pro něj to učiniti, Učiň aspoĎ pro mně, a mně k libosti.
Jáť jsem ho těšila,
Tu sperancí dala,
Jemu v žalosti.
Venus:
Ach Patientia, slyším tvou
prosbu, Stane se dost tobě i kavaléru,
Jenom at ji poznám,
Tebe se nyní ptám,
Ať se nemeškám.
Půjdu k synu mému hned k Kupidovi A oznámím ctnému to Amorovi,
Ont pomůže jemu,
Patientu tvému,
1 jeho zármutku.
Toť pro tebe činím, a jeho věrnost, Vidím já jeho k ní velkou upřímnost,
Pročež oznam tvému
Lipironu ctnému
Dobrou novinnu.
Fatientia:
Tvé milosti, Venus, vděčně
děkuji,
Poroučím se tobě, již odstupuji, Jsou litery této Nejmilejší jeho, Poznáš z nich jméno.
|
Patientia litery tyto Venuši dala.
A. A. A. A. A. A. A. A. B. C. D. É. E. J. J. J. K. K. L. L. L. M. N. N. N. N. N. O. O. P. R. T. V. Z. Z.
Venus z liter, které Patientia dala, anagramma učinila, a v něm jméno té krásné dámy zavřené poznala, které Cupidovi oznamuje, a za Lipirona intercediruje.
Spívá se jako: Ach Bože můj, mocný pane.
Kupido pachole malý, Vem luk a tvé ostrý střely, Střelu, nížto raníš mírné, Oheň, nímž podpálíš silně, Ty každého, když jednom chceš, Ranili šípem tvým můžeš, Milostí všeckno přemůžeš.
Žádný nejní nalezený, Ješto nebyl přemožený, Tvou milostí, tvou mírností, Tvou střelostí, tvou mocností. Ale co o tom rozprávím Tomu, jenž o tom ví, mluvím? Isic já o tvé chvále nedím.
Snad to, co míním, obdržím, Aniž mi odepřeš, smejšlím, Neb jestli že raníš jiný, An tě v tom nežádá žádný, Mnohem to spíšej prošený Spůsobit můžeš, žádaný, Co žádám od tebe nyní.
Cupido:
Kdo mně volá, kdo mně žádá, Necht mi se při tom ohlásí, Nevěřím křiku žádnému, Nějaký Amant být musí,
Snad chce sprost býti mé rány, Ješto mně nezbude žádný, Všech mocný jsem já jediný.
Venus:
Jestliže Venus jméno mé Tobě víc známo není, Žádný, kdo živ a miluje, Jsa od tebe raněný Nebude cítit bolesti, Střely tvé žádné valnosti, Ani žádné vážnosti.
Cupido:
Teď jsem Venus, co chceš míti, Máš tvého služebníka, Ač postavy dosti malý, Každého však člověka Když poručíš navštíviti, Mohu vůli oznámiti, K milosti přinutiti.
Venus:
Tvoje volnost mně se líbí, Kuráže též své místo má, Protož máš spíše věděti, Že jedna spanilá dáma, Nevím sama, kterou dobu, A to věrou nic neselžu, Mohu to dát jméno jemu.
|
|
