str. 436
Tak ho zranila velice, Trápí jeho smutné srdce, Tak že v těžké patiencí, Touží po ní ve dne v noci, Chtělby s ní do smrti býti A srdce s ní jedno míti, Ale když to nemůž' býti.
Tak jest milostí ztrápený, Těžce až k smrti leží, Žádá, abych šíp vstřelený Vyňala, jenž v srdci vězí, Tak že jestli nepřispěji. Jsouce živ ještě v naději, Život svůj stratiti musí.
Pročež za něj činím prozbu, Za kterýho svou přímluvu, Ke mně též činily vzáctné A slavné v světě bohyně, Pobožnost a Patiencí, Upřímnost, a sám v nemoci Volá ke mně ve dne v noci.
Věřím, že dáš v tom zármutku Remedium patientu, Však víš, že jest doctor jeden, Od něhož může být zhojen; Žádej, ať má condolencí, Neb co on říká té věci, Zdaliž mu hotov spomoci.
Neb ten doctor jest ta dáma, Jenž srdcem jeho vládne, K ní volá, a jí vždycky žádá, Kavaléra srdce smutné, Oznam jí příčinu všeho, Jestli bude chtíti jeho Znáti lásku upřímného.
Cupido:
Vzáctná Venus, rád učiním, Teď všeho zanechávám, Vůli tvou dobře rozumím, A na cestu pospíchám, Jednou ještě vědět žádám, Kde pěknou dámu hledat mám, Ať se jen dlouho nemeškám.
Venus:
Jest jedno místo rozkošné, V veselím kraji leží,
Vally dobře opatřené, V nichž vůkol voda běží, Tam jakžto v rychlosti přijdeš, Na dveřích nápis nalezneš, Jméno, rod, sídlo znát budeš:
Viz zápal, čím tak nenadále bok ranila
onna?
Cupido:
Ten titul jestli znamená
Jméno té švarné dámy,
Neb toliko položení
Connotyruje samý,
Kterak tomu rozuměti,
Neb se může přitrefiti,
Divné jméno složiti.
Venus:
Cupido hloupým se činíš, Tomu rozuměti nechceš, Když slovo od slova rozdělíš, A přeložíš, snadno najdeš, Že ten titul anagramma Jest, v němžto vznešená dáma Jméno, rod a své sídlo má.
Cupido:
Ach Venus, znám po správě
tvý,
Znám ji i srdce její, Neb jsem z tvého poručený Dobře se pamatuji, Dva nedávno ranil mírně, Jim, by milovali, přísně Přikázal, pěkné stvoření.
Málo dáma zatvrdila, Na služby jejich dbala, Nic žádostem ještě větším Sobě škodit nedala, Je propustila ztrápené, Bojím se, aby podobně Tomu též neučinila.
Nic méně přičinit se chci A jí o tom oznámím, O jeho upřímném srdci Relací dobrou učiním, Zapálím srdce studený, Aby láskou okřál její Ten, který vždy touží po ní.
|
Patientia novinu Lipironovi oznamuje, kterou on slyšíce, z tak velké prokázaný milosti, Patiencí děkuje, a že příčinu žalosti a milosti své krásný dámě oznámiti chce, a dalšího v štěstí běhu šetřiti a očekávati decerniruje. Naposledy krásné dámě apostrophen aneb řeč obrácenou činí, ji za afekcí šetrnou, a aby na upřímnost jednoho každého, a lásku nezměnitedlnou šetřila, která z jiných znamení, které toliko z nich jedno v podobenství
|
