str. 437
ukazuje, snadno se poznati může, žádá, a s tím další discurs svůj skonává a zavírá.
Spívá se jako: Bohyně milosti vzáctná.
Vzáctný kavaléro, co činíš smutný?
Poslyš hlasu mého, nový noviny? Ohlydni se k nebi, Spatřil Bůh na zemi Tvé zarmoucení.
Lipiron: Kdo si, prosím, medle, jenž
ke mně mluvíš? Neposmívej se mně, nebo sám nevíš,
Co se s tebou zejtra
Stane, *jest nestálá
Velmi fortuna.
Měl jsem já dost prve veliké štěstí, Nevěděl jsem dlouho, co jest neštěstí.
Ale nenadále,
Fortuna náramně
Udeřila mně.
Zanechej posměchu, v těžkém trápení, Jsou mi prve známy ty tvý novinny,
Vím já, že Bůh vždyckny
Vidí věci všeckny
I mé soužení.
Patientia:
Tak nevděčně mluvíš, ctný
cavalero? Nechci posmívání činit žádného,
Ale oznámiti
Volké potěšení
Tvému toužení.
Lipiron:
Vděčným jsem já proto, a
vděčným budu,
A poněvadž míníš, mluviti pravdu, Prosím smutný tebe, Chtěj oznámit sebe, Pověz jméno tvé.
Patientia:
Takli si mé brzo zapomněl
jméno?
An si prve se mnou rozmlouval dlouho, Zdaliž nevíš ještě, Jakou si měl ke mně Žádost nedávno.
Lipiron:
I kterak mám tebe pamatovati' Poněvadž sotva se sám pamatuji,
Nejsem si přítomný,
Ale co umrlý
Chodím zmámený.
Patientia:
Jestli jsi tak těžce v mysli
ztrápený A mé jméno více, nejní ti známý,
Jsem bohyně vzáctná, • V světě dosti známa, PATIENTIA.
Lipironeus:
Ach bohyně vzáctná, má
Patiencí, Vysliš, prosím tebe, mou supplikací,
A mně jednou z toho
Zármutku a tvého
Propust vězení.
Suppliciruj za mně k té krásné dámě, Kterážto trápí mně, srdcem mým vládne,
Ale dříve dobrý
Pověz tvé novinny,
Které máš nyní.
Patientia:
Víš prv o tom, že jsem slíbila,
Pomoc učiniti, tebe těšila,
Bys byl mysle dobré, Že všeckno přemůže Patientia.
Za tebeť jsem prve supplikovala, A k Venuši prozbu dlouhou činila,
Dovedla sem toho,
Že k tomu Cupido
Svolil i onna.
A že chtějí tobě v tom pomoci činit, Zakázali se mně, a že tvá nemoc,
Nebude stát dlouze —
A hnedky své tuze
Natáh' lučiště. —
Cupido, a hbitě šel k krásné dámě, Aby moh' v milosti sloužiti tobě.
Věř tomu dokonce,
Že jí on tvé srdce
Zjeví upřímné.
Pročež nebuď smutný, ale raduj se, Z tvého zarmoucení, neb obrátí se V radost nemluvnou, Jestli že tvou jmilou Spatříš náchylnou.
Lipiron:
O jestli tak tomu, Patientia, Že toužení mému bohyně vzáctná, Chce dát remedium Est meum cor laetum, A to medium.
|
|
|
