střežena jako vzácnost v říši rostlinné. Tehdy ku poctě švédského botanika Ondřeje Dahla dostalo se jí názvu »Dahlie«, později ku poctě norského botanika Georgia pojmenována »Georgina«, z čehož vzniklo naše české jméno jiřina, o kterémžto názvu někteří nesprávně se domnívali, že odvozeno jest od toho, že hlízy květiny té sázejí se u nás kolem svátku sv. Jiří. Když konečně brány Eskurialu jí byly otevřeny, putoval první exemplář její do botanické zahrady v Paříži, kdež ji zahrnovali takovou pozorností a pečlivostí, že jim k nesmírnému zármutku zašla. Později však Humbold a Bonplaud na svých cestách Mexikem nalezli jiřiny divoce rostoucí na suchých a písčitých stepích a přivezli semena její do Evropy ve značném množství, což způsobilo rychlé její rozšíření. V několika letech stala se květinou módní a zahradníci ve všech evropských zemích závodili ve zdokonalování a pěstění nádherné této květiny, dosahující oslnivé krásy a líbeznosti svých květů teprve na podzim, když všecky ostatní květy již uvadly. Umění zahradnické v Evropě umělým pěstěním ji donutilo, že dává svému květu až do nejmenších podrobností jednotlivých lístků určitý tvar.

Pěstitelé květin, sjíždějící se ve Skaličce v hostinci »u bílého lva« počátkem let třicátých minulého století kolem fundatisty Františka Hur-dálka, o jiřině začali také ihned nadšeně horovati, semena její draze si opatřili a jali se ji pěstovati a sice s takovým zdarem a nadšením, že r. 1836 ustavil se v královéhradeckém kraji »jiřinkový spolek«, se sídlem v České Skalici, který měl za účel rozmnožení a zušlechťování Jiřinek. Pěstoval a rozšiřoval totiž nejkrásnější a nejdokonalejší její domácí i cizozemské variace a sice bez ohledu na výlohy. Činnost spolku byla tak úspěšnou, že záhy měl s jiřinami sám rozsáhlý obchod a vydával jejich zvláštní tištěné cenníky, jež mívaly až 18 stran a uváděly na 500 druhů v hradeckém kraji pěstovaných krásných jiřinových variací, z nichž měla každá své zvláštní jméno. Rozesílání hliz i semen ve jménu spolku obstarával Bohumil Boose, panský zahradník v Ratibořicích. Pošta bývala tehdy v Jaroměři. Některé druhy stály až 3 zl, zlatý po třech stříbrných dvacetnících počítajíc.

Duší celého tohoto sdružení, k němuž vedle některých úředníků panství náchodského a velkostatků sousedních náleželi především z Hradce Králové krajský Josef Reyl, impressor Jan Hostivít Pospíšil, profesor Václav Kl. Klicpera, profesor Hynek Lhotský, dačický farář Josef Turek atd., byl František Hurdálek, jehož působením dostalo se Jiřince také skvělého lesku v Čechách vůbec a na Škalicku zvláště tím, že dovedl pro »jiřinkový spolek« opatřiti stálý a znamenitý útulek. Hurdálek totiž navedl a přiměl podnikavého svého souseda Josefa Steidlera k nové spekulaci!

»Jiřinkový spolek« v České Skalici nevěděl si rady, kde by na podzim výstavy květů svého pěstění v rozsáhlých rozměrech pořádal. Na výhodnost, z takových výstav pro hostinec plynoucí, upozornil Hurdálek Josefa Steidlera, vyloživ mu, že by bylo spolku potřeba většího sálu,