13 dvojitých oken. Sál byl 9 sáhů, 5 střevíců, 3 coule dlouhý a 6 sáhů, 5 stop, 4 coule široký a podlahu měl parketovou. Pod sálem tím ze spodu stály tři silné kulaté pilíře, do nichž byl celý spodek ze všech stran jako u zdí u hlavního stavení sklenutý.

Ve přízemku ve dvoře byla prádelna a kočovná. Maštale byly zde člyři. První měla stání pro 8 koní, druhá také pro 8, třetí pro 16 koní a čtvrtá po 4 koně. Mohlo zde státi 36 koní. Vedle bývala sekárna, místnost pro píci, chle'v pro 8 krav a 3 koně domácí. Pak byla tu ještě kůlna a lednice.

Za stavením v zahradě přistaven byl ze tří stran zděný a jako celá budova taškami krytý >salon«, jehož jedna strana k výhledu přes řeku Úpu na město Českou Skalici byla celá skleněná a nad ním postavena byla šestihranná věžička se třemi okny, žaluziemi opatřenými. Za salonem k řece Úpě nacházela se květinová a zeleninová zahrada na třech zděných škarpách a na konci jejím při cestě od »malé fary« pod kostnicí stál skleník. Pod touto zahradou k řece Úpě rozkládal se rozsáhlý sad, kolik korců výměry mající zahrada ovocná, na niž Josef Steidler skoupil r. 1836 a 1837 pole a louky pod kostelem od skalických sousedů Pouznara, Housera, Šrůtka, Mervarta a Kláry Vidličkové. Mimo to zakoupil stávající zde, k obci města České Skalice patřící příbytek č. 189 od Josefa Posnara a na místě tom postavil z dubových desek a sloupů krytý 12 sáhů dlouhý a sáh široký kuželník, při němž byla zvláštní besídka.

To jest podrobný popis bývalého hostince »u bílého lva« ve Skaličce, v němž měl »jiřinkový spolek« své sídlo a který byl jednou z nejslavnějších hospod ve královéhradeckém kraji vůbec a na pražsko-vratislavské silnici zvláště.

Když tedy měl »jiřinkový spolek« v České Skalici podnikavostí Josefa Steidlera zbudovaný a pro své výstavy vhodný stánek, připravoval k září 1837 první »jiřinkovou slavnost«. Avšak dříve, nežli k tomu došlo, otevřen byl nový sál v hostinci »u bílého lva« ve Skaličce v masopustě r. 1837 plesem, kterýž však byl náhle přerušen. Večer, když se odbýval, zemřela Josefu Steidlerovi manželka Rozálie, věrná společnice v jeho starostech, přičinění a snahách. Steidler ihned, jakmile skonala, poslal muzikanty domů, v sále dal shasnouti světla a v celém domě na místě plesu zavládl hluboký smutek. Mrtvola zesnulé paní byla napotom na odiv lidu v sále na katafalku vystavena a zde vykropena.

První »jiřinková slavnost« byla zde konána dne 13. a lí. září 1837 a poslední odbývala se tu roku 1846. Průběh slavností těch po léta jejich odbývání býval pravidelně stejný, jenom poněkud měnívaly se osoby účastníků tím, že někteří zemřeli, jiní se svou službou dostali se z hradeckého kraje daleko a někteří pěstování Jiřinek se nabažili nebo ustarali. Na místo všech těch přišli mladší, kteří však pro květinu tu již ten zápal neměli, jako když byla novinkou. Obyčejně dva dny před slavností, která konávala se v úterý a ve středu ve druhém týdnu měsíce září, jezdilo