se po zahradách pěstitelů Jiřinek, nejpěknější květy semenáčů uřezávány, na stopky jejich ovinuty cedulky se jme'ny pěstitelů a napotom všecky takto opatřené Jiřinky vystaveny byly v saloně hostince >n bílého lva« na podívanou všem účastníkům slavnosti. Vzdálenější od Skalice pěstitelé Jiřinek přivezli zdárnější své květy sami, Pěstitelé pak zvolili ze svého středu tři »znáče« za rozsudí cen a tito napotom s botanickou přísností a přesností rozhodovali o jakosti Jiřinek jenom ze semene vypěstovaných. Po vynesení úsudku o jednotlivém květu byla cedulka se jménem pěstitele na stopce jeho ovinuta rozbalena a o všem tom veden byl písemný protokol, dle něhož potom většinou hlasů udíleny byly ceny, cenami poctěným Jiřinkám dávána jména a při tom vedeny byly nadšené české a německé řeči, jak kdo totiž uměl.

Celý hostinec »u bílého lva«, nejnádherněji ovšem jeho sál, byl ozdoben věnci z dubového listí a z pestře barevných Jiřinek, jimiž byl po hostinci vyparáděn každý předmět a zejména na všech stolech v sále i po celém domě stály ve vásách kytice nádherného tohoto podzimního kvítí v barvách živě i temně se střídajících.

Po udělení cen Jiřinkám za nejlepší uznaným následovala v sále bohatá společná tabule jejich pěstitelů a pozvaných hostí, při níž se výborně hodovalo, hudba vesele hrála a přednášeny vážné i rozmarné zpěvy. Večer napotom pořádán zde skvělý ples, který býval dostaveníčkem mladého a spanilého světa z celého hradeckého kraje, těše se největší oblibě a přízni. Byloť ctí a náleželo k dobrému tonu, plesu při »jiřinkové slavnosti« se účastniti. Zejména význačnější rodáci z České Skalice a širokého jejího okolí se při »jiřinkových slavnostech« sjížděli, tak že roku 1839 účastnil se jí také rodák z blízkých Svišťan, proslulý český spisovatel a profesor na plzeňských filosofických školách Dr. Josef František Smetana, který si nedal při tom ujíti příležitost, aby ihned po svém obyčeji ne-improvisoval dlouhou báseň na Jiřinky cenou poctěné. Smetana měl ve Skalici vdanou sestru, manželku učitele Viktorina Geisslera (Kejzlara).

Hlavním pořadatelem »jiřinkových slavností« býval ovšem nadšený pěstitel kvílí fundatista František Hurdálek a umožňovala je podnikavost a ochota Josefa Steidlera, který se s nemalou péčí dovedl postarati nejenom o vhodné pro ně místnosti, ale také o uspokojivé vyčastování a dobrou obsluhu kolika set hostí, jež všechny obsloužiti a nasytiti nebylo jen tak lehkým úkolem.

Při »jiřinkových« slavnostech, po nichž z jara následoval výnosný obchod s hlízami druhů cenou poctěných, také se horlivě vlastenčilo. Česky se při nich zpívalo a řečnilo, českými jmény nejzdárnější květy nazývány a s nimi pak do ciziny prodávány. Slavnost ta byla rázu českého, třebas že se jí také mnoho Němců účastnilo. Český lid na ni patřil jako na slavnost svou, na slavnost místní t. j. českou, jak jinak býti nemohlo, neboť veřejný život v tomto zákoutí české vlasti, majíce i školy pod svým dozorem, vedli tehdáž vynikající čeští vlastenci a kněží buditelé na Náchodsku, spanilomyslný skalický fundatista František Hurdálek, hronovský farář a napotomní náchodský děkan Josef Regner, český