str. 72
Jiřík (vezme dvouklas).
Lásky naší věrné podobenství srdcí dvě a mysl jediná. Na svém srdci chci je chovati, jenom smrt můž mi je vyrvati. Liduška. A již nyní s Bohem, na shledanou!
(Duetto finale.)
Jiřík. S bohem buď a mysli na mě
v své mladosti rozkvěte
Liduška. S Bohem buď a mysli na mě tam ve svůdném ve světě. Jiřík. Když ó tebe budou státi švarní chlapci v dědině — Liduška. Když se štěstím budeš bráti po daleké cizině.
můj miláčku,
Jiřík, Liduška. Mysli na me ma milenko,
tak jako já na tebe. Dá Bůh, že se zloba změní, a že po svém utrpení dostáném se za sebe, . S Bohem buď! S Bohem buď!
(Roztrhaná chalupa, před ní stará lípa široká, pod lípou lavička. Václav, přes rameno maje pytel, od póly prázdný, v ruce hůl, za ním jeho žena
s uzlem na zádech.)
Václav, Lída:
Měj se dobře, má chaloupko!
už se s tebou loučíme,
už se odtud ubíráme —
kam to? sami nevíme
Půjdem do šírého světa,
do neznámé krajiny:
zdali se kdy navrátíme,
Pán Bůh sám ví jediný.
|
Inda. Ale muži, což tak. pospícháš?' Vždyť jsem sotva mohla všecko
sebrati, a do- uzle svázat, co tu máme. Václav. Lehko svázat, když je toho málo. Lída. A sousedkám musím předee také s Bohem dát i rozloučit se
s nimi, kdo ví, shledáme-li se kdy zas. Václav, Nu,.když myslíš, jdi a rozluč se, a já na tě na lávce počkám ;
ale dlouho mi tam nezůstávej.
(Lída odejde a Václav odloží s ramene pytel a sedne si na lavičku., i začne si opakovat píseň :)
Měj se dobře má chaloupko! už se s tebou loučíme —
|
(Při. jeho zpěvu ozývá se ještě druhý ženský altový hlas.)
Kdo to se mnou. zpívá? Jsi tu ženo? Vždyť pak jsem ji viděl odcházet !
(Podívá se do. chalupy a nikoho nenalézá ; sedne zas a zpívá dále.)
| 
