tuto domněnku, zaměňujíce sv. Vojtěcha z původní pověsti nejstarší biskupem Kosmasem. Opakuje to Balbín podobným líčením a první použil při zápisu Kosmova ustanovení o vánočních obchůzkách názvu »dnešního«, koleda.*)

Opakuje zevrubně tuto pověst prvně po česku již missionář Chanovský f 1645 (Zíbrt, Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi a Jan Jeník rytíř z Bratříc o výročních obyčejích, pověrách a slavnostech staročeských, otisk z Věstníku král. Č. Spol. Nauk, 1895, str. 3): »... kněžstvo koleduje a posvěceným kadidlem v domě kadí. Nazývá se to koleda, jako by řekl colenda, to jest uctění. Neb tím zpíváním a navštěvováním chtějí kněží uctíti poctivé hospodáře...« O původu koledy. Vznikla ustanovením knížete Břetislava a biskupa Kosmy v Praze: »Příčina toho byla, že mnozí z lidu českého, jsouce jíž křesťané, však ještě často se zpátkem k modlářství obraceli. Nařídili tedy, biskup a kníže, aby všickni hospodáři v Štědrý večer v domech svých zůstávali, kněžstva dočkali, Boží umučení a svátosti svatých, kleknouc na kolena, uctivě líbali. Jestliže by pak kdo té doby doma se nenacházel, aneb jsouc přítomný, té poctivosti Kristu Pánu vzdáti nechtěl, ten aby za pohana jrnín a držán byl.«

Znova rozhovořil se o koledě křižovník Beckovský (Posel-kyně starých příběhů českých, Praha, 1700, str. 271): »Léta 1097 on Kosmas, biskup pražský, v svém biskupství to chvalitebného ustanovil, aby duchovní správce, neb farář sobě svěřené ověičky aspoň jednou, v roce navštívil, jim otcovské požehnání, jakožto svým dětem duchovním, udělil, do jich obydlí s žáky vejda, obraz Božího umučení jim k políbení dal a skrze to zkoumal, jsou-li všichni křesťané, aneb mezi nimi ještě smíšení pohané1? Neboť pohané kříž líbati nechtěli. Kdokoliv jej políbiti nechtěl, na příčinu byl tázán a na to ihned z Čech byl vyhnán. Ten chvalitebný obyčej dosavad se zachovává a jmenuje se koleda.« Uvedení kronikáři ve století 17. a 18. znovu a opět bývají uvozováni (viz doklady v mé knize Staročeské výroční obyčeje) na svědectví, že koledu zavedl biskup pražský Kosmas (na sv. Vojtěcha zapomenuli).' Přistupuji tedy po před-