z nebe, než aby byli šťastní po celý rok budoucí. Kdo nedá na Štědrý večer dárku, do dne do roka přijde na mizinu: Říkají: Ten rok zchudneš, protože jsi nebyl štědrý na Štědrý den! Věří: Kdo daruje na ten den, jsa přinucen, nikoli dobrovolně a, rád, bude ho stihati celý rok budoucí neštěstí. Nech tí, aby byli na ten den upominani o peníze a vyzýváni ku placení, protože v těch upomínkách vidí nucení ku platu a tedy nucení přineslo by pohromu, nezdar v roce příštím. Tyto1 povéry dávají tedy satanášovi dárkem štědrovečerním.

Na Štědrý večer křesťané chystají veliké, dlouhé, bílé vánoční pečivo. Staří, počestní lidé položili tyto vánočky na stůl, vedle nože, dovolili, aby každý z rodiny i čeleď mohli si hned zakrojiti sobě i chudým. Slyšel jsem, že v některých krajích křesťané ponechávají vánočky a nože na stole, na mísách, nikoli pro památku a chválu novorozeného Spasitele, nýbrž pro biižky, skřítky, hospodáříčky, domové diblíky, kteří v noci přijdou a jedl. Tací podobají se pověrečníkům, kteří ten den kladou na hroby svých drahých jídla, že prý v noci duše nebož-tíků vyjdou z hrobů a nasytí se. Srv. Zíbrt, Skřítek v lidovém podání staročeském (Knihovna Českého Lidu, svazek 1.), v Praze, 1891, str. 4 ad.

O Štědrém večeru věrní křesťané ovoce pojídají více než jindy na památku sladkého plodu, novorozeného Syna Božího. Staří, počestní lidé proto kladli ovoce ten večer na stůl; k jídlu domácím a chudým ovoce noži rozřezávali. Také staří s dobrým rozmyslem ten den ovazovali stromy bílou slamou. Bělost slámy značí čistotu, nevinnost Panny Marie, kteráž vydala plod nejdražší, Krista. Zelen ost stromů panenství. Jako o vánocích pro zimu a mráz zeleň stromová ukrývá se v kořeni, tak panenská čistota Panny Marie pro nedůvěřivost lidí a podvod zlých duchů byla ukryta před lidmi a ďáblem. Ďábel opět počestné, křesťanské zvyky obrátil na pověry. Eozkrajují pověrečníci jablka, ovoce, aby věštili zlé i dobré příhody budoucího roku. Ovazují, obouvají stromy slamou, aby v létě přinesly hodně mnoho ovoce.

Na Štědrý večer a pak po celý týden (oktáv) koledují po domech. Čechové pohané vzývali modly. Ctili boha babylonského, jménem Bel. Slované přišli z Babylonská do Chorvatska a odtud do země, pojmenované Čechy. Nevzdali se úcty k božstvu z domoviny. Projevovali ji tím, že nejen klaněli se Belovi ve svatyni obecné, než každý měsíc v prvních dnech kněží chodili se sochou božstva Bel po domácnostech pohanských Čechů a zpívali na jeho počest slovanskou píseň: »Dubec stojí prostřed dvora«, přidávajíce napřed »Bely, Bely, dubec stojí prostřed dvora«, jako by chtěli říci: Beli, Beli, na tvou počest