když věřili, že duše zahynulých havířů zjevují se v podobě bludných světel pod haldami jalového kamení a jak z večerních mlh dovedla jejich obrazotvornost vytvořiti nekonečný plášť horního ducha, spěchajícího potrestati zlomyslného vtipkaŕe. Ale nemilosrdný postup moderní doby zhasil již dávno tato světla hlubin, odstraniv i celou řadu zvyků, jež havířskému životu i místům, na něž byl soustředěn, dodávaly zvláštního svérázného charakteru.

Tak přestaly již dávno na Příbramsku veliké »parády«, kdy všechen horný i hutní lid ve svých malebných stejnokrojích, se svými stříbrnými odznaky (perlíky i švancarami) a s nádhernými prapory, veden jsa svým úřednictvem, vyrukoval k malebné přehlídce. Staré havířské mše rovněž jsou již vzácností a také půlnoční průvod na Štědrý večer, tak jak býval pa-řádán na Jílovsku, je dnes rovněž pouhou vzpomínkou.

A přece patřil k nejmalebnějším a nejkrásnějším zvykům havířským o vánocích. Asi k 11. hodině noční kovkopové scházeli se u svých šachet k společnému pochodu do města. Byli ve svátečních stejnokrojích, kalpaky na hlavě, švancary v pravici. Když byli všichni pohromadě, dán povel k seřazení a hned na to havíři s rozžatými kahanci a za zpěvu staré vánoční písně nastoupili cestu do města, k »obrantu«, ústřední to budově horních úřadů, pro pány, aby je doprovodili do kostela.

V modré noci a horské krajině se jistě pěkně vyjímal osvětlený vánoční průvod, který zahajovali čtyři nejmladší havíři. Byli odění jako »bergmonové« v černé kytle, červené nohavice, bílé punčochy a střevíce. Dva a dva drželi se za malíky. Před obrantem se průvod zastavil, havíři zazpívali, šotkové vešli pro pány, načež všichni zaměřili do kostela na půlnoční.

Tak bývalo ještě koncem minulého století. Nyní však již dávno ztichly hory, ustaly staré obyčeje a šachty ve Svaté noci mlčky vztahují k hvězdnaté obloze své komíny a věže. Havíři staří si vypravují tajemné zkazky, že v podzemí na Štědrý večer tisíc metrů pod zemí i v těchto dobách shromažďuje se kolem stříbrného keře s duchy zahynulých havířů i vymírající národ permoníků, aby společně si zazpívali některou ze starých písní vánočních. Tvrdí, že zaslechli za větrných nocí ozvěnu vánočních písní, nesoucích se o Štědrém večeru z hlubin.

Prosím (adresa: redakci Českého Lidu) za zprávy o podobných pověstech, pověrách, zkazkách hornických. Chystám knihu lidového podání hornického. Zajímavé příspěvky (zemský duch, duch na Hlubině, malučký trpaslík kuřák atd.) uveřejnil K. Handzel, Havirske bójky (bajky), Mor. Ostrava, 1921. % - í