na pamět pomník (kamenný jehlan s kalichem). — Žižkův palcát(1). V klášteře svatodobrotivském nalézá se prý Žižkova zbraň — historický palcát. (Uvádí Em. Ondříček, Paměti Komárova a okolí, str. 246.) Brand ve svém spisku »Klášter sva-todobrotivský«, Praha, 1891, zmiňuje se na sír. 26. pouze o tom, že se doposud chová v klášteře cep z husitské doby, kterým prý byli vražděni augustiánští mniši. — Pověstí o Žižkovi je nekonečně. Ku všem místům, jimiž Žižka se svými voji prošel (a těch není málo), víže se nějaká zvěst. Tak v Plzni je známo, proč slavný Zižka města ušetřil a s vojskem svým odtáhl, on, zvyklý všude vítěziti. Spatřil prý na hradbách dívku jako anděl líbeznou a krásnou; její sladkou něhou dojat, slitoval se nad městem a zastavil urputné jeho dobývání. Proto Plzeň, uchráněná Žižkovou velkomyslností, vděčí prý své vítězství půvabu a roztomilosti svých. žen. Za to však prý voje Žižkovy, podrážděny bezvýsledným obléháním Plzně, stekly, nedavše se ničím zadržeti, blízký hrad Kadyni a zničily jej až do ssutin, v nichž nám jej staletí zachovala až podnes. Není snad třeba podotýkati, že jako zkazka o Radyni, uchovalo se všude po Čechách mnoho legend o zříceninách středověkých hradů, jichž zkáza přičítána buď Žižkovi přímo, nebo alespoň nezodpovědné části jeho. Že kolují podobné tradice o místech, kudy skutečně vedou stopy Žižkovy, není konečně nic podivného; že však udržely se zkazky o Žižkovi, jak svou mocnou rukou trestal zpupné pány a ničil sídla jejich i tam, kam vůbec jeho lidé nevkročili, svědčí o tom, v jak nesmírné úctě choval náš český lid slávu hrdinného Žižky a jak alespoň vzpomínkou na českého vůdce, který osvobozoval potlačené a tiskl nespravedlivé, naduté panstvo, utěšoval se v dobách ponížení a poroby. — Zapisuji pověst neznámou z Podbrdska. U vsi Kařízku je starý, prastarý dub, divoce, téměř strašidelně rozeklaných větví, tak asi, jako vídáte na pohádkových obrazech Sehwaigerovýeh, Panuškových nebo na Zvěřinových motivech z Krasu. Dub, z valné části již dutý, přec však každým rokem několik čerstvých lístků svědčí, že život jeho posud neuhasí. Pod tímto dubem, již tehdy prý osaměle stojícím na planině uprostřed hlubokých lesů, odpočíval prý Žižka, když se vracel z plzeňského kraje. A pověst, jak jsem kdysi slyšela, tvrdila, že dub přetrvá věky, až zase vzejde české zemi sláva. A pověst nelhala, jak dnes v osvobozené vlasti mohu psáti. Dočkal se starý velikán a šelestem drobných svých1 zelených haluzek jeví tichou radost, že dožil se »čtvrté doby země české«, kdy Čecn opět v krásné české zemi vládne a slavně zase zní v Evropě jméno Čech. Jarmila Skřivánková-Šimerková.

PročjsouvPlznihezkédívkyaženyfV Českém Lidu (XXIII., 1914, str. 265—6) uveřejnil Jar. Eajský pod